„Základním pravidlem je připoutat se. Pásy v autobusech jsou dnes běžným standardem a je povinností cestujících je používat,“ uvádí Petrů.

Na dotaz, zda jsou autobusy všech českých dopravců pásy vybaveny, Miroslav Petrů ovšem smutně dodává, že stále můžeme narazit i na staré autobusy, které pásy vybaveny nejsou: „Je to jen na uvážení cestujících, s jakým dopravcem se rozhodnou cestu podstoupit. Vozový park v České republice je u některých dopravců i čtrnáct let starý, což je děsivé.“

Výběr sedačky v autobuse může být rozhodující

„Podle statistik jsou nejbezpečnější místa v druhé polovině autobusu, a především ta do uličky,“ uvádí Miroslav Petrů. Vyšší riziko úrazu vám naopak hrozí na sedačkách v první řadě za řidičem, dvojsedačce za prostředním vchodem do autobusu a poté na prostřední sedačce zadní „pětky“. „Pokud se na této sedačce cestující nepřipoutá, náraz ho může vymrštit přes celou délku autobusu,“ varuje Petrů.

Hrozba mikrospánku

„Co se týče bezpečnosti, u autobusové dopravy platí nařízení vlády 561/2006 Sb., kde jsou stanoveny doby řízení a časy odpočinků řidičů. Tohle je vlastně taková alfa a omega bezpečné jízdy,“ připomněl nařízení, které stanovuje, že řidič smí jezdit maximálně devět hodin denně. Přitom nepřetržitě může jet pouze čtyři a půl hodiny, poté musí mít čtyřicet pět minut přestávku.

„Pokud slyšíme, že někteří dopravci snad i nařizují zaměstnancům, že musí porušovat toto nařízení, pak je to absolutně špatně a to se dít prostě nesmí,“ odmítá Petrů.

Zda byly porušeny předpisy před tragickou nehodou českých turistů v Chorvatsku, se podle Miroslava Petrů zjistí velmi brzo. Každý autobus má svoji černou skříňku, kde se na základě elektronické karty řidiče zaznamenává doba jeho jízdy, a lze tak zkontrolovat i dodržení stanovených dob odpočinku.

Obavy z cestování autobusem ovšem cestující podle Petrů mít nemusí: „Je to o lidech, dopravcích, řidičích a dodržování pravidel. My jsme žádný odliv cestujících nepocítili,“ dodává Miroslav Petrů.