Článek
Celý projekt soukromého investora by měl vyjít na 60 miliónů korun. V budoucnu by se pod jednou střechou mohlo sejít přes šedesát důchodců a padesátka dětí.
Součástí objektu by měla být i klinika, rehabilitační prostory pro pacienty i veřejnost, tělocvična a rozlehlá zahrada.
Architektonické a zároveň programové spojení domova pro seniory a mateřské školy, jak se už v zahraničí osvědčilo, vybavuje pozitivně do života děti a také pro starší lidi má významný přínos.
Na Západě jsou senioři zapojováni do programu dětí a obě skupiny z toho vycházejí obohaceny. Česká zkušenost ale naznačuje, že mnoha lidem by podobný projekt mohl vadit. Jak bude ojedinělé spojení nejstarší a nejmladší generace v jednom domě fungovat v praxi, o tom ještě nemá otec projektu a jednatel stavební firmy Nový domov Jan Adámek úplné jasné představy. Nápad postavit centrum pro seniory a předškolní děti přišel vlastně náhodou. Adámek neměl ani tušení, že v zahraničí už mají podobné projekty své zázemí.
„Ono to tak trochu vyplynulo ze situace,“ vzpomíná Adámek. Nejprve začal v Jílovém u Prahy projektovat dům s bytovými jednotkami, ale posléze se ukázalo, že o byty není velký zájem. Obec se ale před časem začala potýkat s nedostatkem míst ve školkách a o nedlouho později se Adámek od známých dověděl, že není ani místo pro seniory, kteří se o sebe už nemohou sami postarat a potřebují péči.
„A tak jsem o tom začal uvažovat, jestli by to šlo v tomto zařízení nějak vymyslet,“ popsal Právu své úvahy Adámek. Posléze se dověděl, že v Německu se podobný projekt připravuje, a tak dostal nápad jasnější kontury.
Hlavní Adámkovou motivací bylo navrátit úctu stáří v očích už malých dětí. Zároveň věří, že kontakt s dětmi může seniory stimulovat. Při realizaci je však opatrný a nerad by děti a seniory pouštěl do příliš těsného vztahu. „Nebylo by od věci, kdyby školka vytvářela určitý program pro seniory. Pořád to jsou ale dva oddělené provozy, které sice o sobě vědí, které jsou řekněme duševně propojeny, ovšem fyzicky bych je nepropojoval,“ říká Adámek.
Sám by se podle svých slov nebránil i takřka bezbariérovému modelu, jaký měl úspěch v USA, ale nedůvěřuje spíš náladě v české společnosti. „Ta atmosféra tady je teď spíš konzervativní – lidi jsou spíš uzavření, hádaví, nadávají a podrážejí se. Ono je to asi spojeno s nějakou politickou situací a naštvaností obyvatel,“ poznamenal.
Proto počítá se dvěma odlehlými zahradami, řádně odzvučenými stěnami a terasou odvrácenou od dětského hřiště, aby senioři toužící po klidu si přišli na své. Také jídelny budou zvlášť, ale to především proto, že obě skupiny mají předepsány různé hygienické normy.
Problémy s úřady
„Jsou tam sice oddělené prostory, ale jsou tam i plochy, kde se prolínají. A je otázkou, jestli se tyto plochy budou zvětšovat, anebo jestli se budou zmenšovat,“ uvažuje Adámek.
Coby pionýr integračního projektu se má na pozoru před českými zákony, protože mapa paragrafů je v tomto ohledu dosud neprobádaná.
Problematika nejstarší generace spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí, zatímco na mateřinky má gesci školství, takže splnit podmínky obou resortů může znamenat značný problém. Další komplikace mohou být spojeny s plánovanou klinikou, což je zase věcí ministerstva zdravotnictví.
V první řadě se ovšem musí Adámek vypořádat s úředním šimlem. Zatím má totiž stavba oficiálně sloužit pro bytové jednotky a je třeba převést ji na nebytovou stavbu, což vyžaduje změnu územního plánu, a úředníci jsou při tom přinejmenším opatrní.
Adámek se zatím příliš nezajímal o granty ať z fondů EU, či nadací, případně o další investory. „Není to úplně komerční věc, kterou bych jednou postavil a pak prodal. Jednou bych to chtěl provozovat, přistupuji k tomu tak, že bych v tom někdy našel vlastní uplatnění a další smysl ve své budoucí činnosti,“ dodal.