Na jednání Senátu, kde jste se postavil proti zrušení doživotní imunity, zaznělo od vašich kolegů z ČSSD, že se děsí vašich projevů i za bílého dne. Co tomu říkáte?

Řídím se, na rozdíl od některých svých kolegů, zdravým rozumem a zkušenostmi z praxe, kterou někteří nemají. Vzpomeňme si, jak hlasovali pro snížení platů a pak se všichni divili. Myslím si, že Senát nikdy nezneužil institutu imunity, a tak nevidím důvod, proč by se Ústava, platná dvacet let, měla náhle měnit jenom kvůli tomu, že se chce někdo zviditelňovat.

Váš odpor proti zrušení doživotní imunity ale může budit dojem, že se sám něčeho obáváte.

Obávám se, ze zkušeností s českou justicí, toho, co může nastat. Že po skončení mandátu si bude někdo vyřizovat politické účty. Dokud se nezmění stav české justice a justiční mafie tady budou vládnout, tak je to jedna z mála obran některých politiků, kteří se nebojí mluvit pravdu. ČSSD ať si zamete před svým vlastním prahem. Mám vlastní smutné zkušenosti se sociální demokracií z případu Orgoníková.

Považujete tedy výsledek hlasování za vítězství?

Považuji to ne za své osobní vítězství, ale za vítězství zdravého rozumu. Týkalo se to i zbavení imunity ústavních soudců. To si myslím, že už někdo překročil hranice. Uvědomte si, že i na ústavní soudce by mohla být za některé výroky po skončení mandátu zcela účelově podána trestní oznámení. Možná, že to je o vyřizování osobních účtů mezi určitými skupinami.

Jde o hodně sledované téma. Nemáte strach, že vám to budou voliči vyčítat a také nakonec spočítají?

Je to především o voličích. Nedovedu si představit situaci, kdy bych se jako senátor obracel na různé státní instituce a orgány ve věcech třeba korupce, a hrozilo by mi nařčení například z trestného činu pomluvy. Nedovedu si představit, že bych se najednou nemohl dožadovat určitých informací, aniž by mně tyto orgány začaly vyhrožovat.