Článek
NS při rozhodování o rozmezí vyšel z úrovně odškodnění jednotlivých států v Evropě a životní úrovně v Česku.
„K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. NS ji na tomto místě uvedl jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění,“ prohlásil Knötig.
Podle NS je třeba zohlednit časové trvání pobytu ve vazbě. Bezprostředně po jejím uvalení se totiž u nevinného člověka dostaví šok, všechny složky každodenního života jsou u něj rozmetány. I několikadenní vazba tak může působit stejně intenzivně jako několikatýdenní neoprávněný pobyt za mřížemi.
Přetrhání rodinných vazeb
„NS má za to, že první dny vazby by měly být odškodňovány vyšší částkou než dny případně následující. S tím souvisí i to, že i když je vazba omezena jen na několik dní, může újma takto vzniklá např. dosud bezúhonné osobě být mnohem intenzivnější, než v jiném případě vazba trvající několik týdnů či měsíců např. osobě v jiných případech trestním odsouzením kvalifikované jako recidivující,“ upozornil Knötig.
Soud ve svém stanovisku upozornil i na to, že při posuzování výše odškodného by měly být brány v potaz také životní podmínky ve vazební věznici či přetrhání rodinných vazeb.
„Popřípadě je třeba zabývat se též dopadem uvalení vazby do profesního života jedince, do jeho společenské pověsti a cti; v tomto ohledu může být popřípadě relevantní i skutečnost, že informace o zatčení a vzetí do vazby a za jakých okolností byla šířena. Samostatným a odlišným nárokem zůstává případná újma na zdraví způsobená protiprávní vazbou,“ zakončil Knötig.