Neobyčejný příběh se začal psát v roce 1999, kdy muž ztratil své doklady. Na ně pak další muž uzavřel se soukromou společností smlouvu o finančním pronájmu. Jeho jednání soud ohodnotil jako podvod a muže pravomocně potrestal. Smlouva ovšem žila dál svým vlastním životem, navíc obsahovala rozhodčí doložku, a když pak firma včas nedostala peníze, rozhodl soukromý rozhodce ve prospěch společnosti. O tom ale pravý vlastník dokladů vůbec netušil, pátrat se po něm nenamáhal ani rozhodce.

ÚS již dříve judikoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti.Ivana Janů, předsedkyně senátu ÚS

Pražský soud pak na základě dokumentů od rozhodce nařídil na majetek pravého vlastníka dokladů exekuci.

Poškozený se proto obrátil na odvolací soud, ten ale argumenty o ztracených dokladech smetl ze stolu s tím, že pro jeho rozhodování to není podstatné, a exekuci potvrdil. Muž se ale nevzdal a obrátil se se stížností na ÚS, který se ho v jeho doposud marném boji zastal, verdikt soudu zrušil a nařídil nové projednání věci.

Soudy neobhájily právo poškozeného

„V rámci odvolacího řízení nebylo k námitkám dotýkajícím se otázky pravomoci rozhodce nijak přihlédnuto, ač stěžovatel řádně a úplně prokázal, že smlouvu s oprávněným nikdy nepodepsal, a tudíž jí ani nemůže být vázán. Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Bylo-li stěžovatelem jednoznačně a bez pochybností prokázáno, že oprávněnému proti němu žádné právo nevzniklo, je zřejmé, že takovému neexistujícímu právu nelze poskytnout ochranu ani v řízení exekučním,“ konstatoval senát v čele s Ivanou Janů.

Janů pak notně vytahala za vlasy soudce pražského soudu. „ÚS již dříve judikoval, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti,“ zhodnotila postup soudu Janů.