Soudci se zabývali případem ženy, která podstupovala léčbu závislosti na drogách v terapeutické komunitě, přičemž tento alternativní způsob léčby ji doporučila její lékařka vzhledem k tomu, že jiné metody nebyly úspěšné.

Ovšem poplatek za léčbu činil pět tisíc korun měsíčně a žena neměla dost prostředků jak na zaplacení poplatku, tak na zajištění svých základních životních potřeb. Požádala proto o dávku v hmotné nouzi, ale tu ji radnice a následně i krajský úřad a soud odmítli přiznat s tím, že nedoložila potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti.

Narkomani jsou zvláštní případ nemocenského pojištění

NSS se proto zabýval tím, zda takový postup nebyl příliš restriktivní. „Ošetřující lékařka stěžovatelky sice nevydala, a ani nemohla vydat, formální rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, nicméně vydala potvrzení, že stěžovatelka není schopna z důvodu zdravotního stavu vykonávat v podstatě žádnou práci či účastnit se studia. NSS tedy dospěl k závěru, že podmínka výroku o uznání dočasné pracovní neschopnosti je splněna i v případě, kdy ošetřující lékař potvrdí, že jeho pacient není schopen vykonávat pracovní činnost. Není nutno, aby tak učinil způsobem a formou, které jsou předepsány pro účely nemocenského pojištění,“ prohlásila soudkyně Kateřina Šimáčková.

Prevence sociálního vyloučení

Soud potvrdil i skutečnost, že se mladá žena skutečně nacházela v situaci hrozící jejím sociálním vyloučením, neboť i podle mezinárodních dokumentů právě mladým narkomanům sociální vyloučení hrozí.

„Z těchto důvodů NSS dospěl k závěru, že pokud osoba závislá na návykových látkách projeví svou vůli absolvovat dlouhou a náročnou léčbu své závislosti a jediným důvodem pro její přerušení by byl nedostatek finančních prostředků, je třeba této osobě ohrožené sociálním vyloučením přiznat potřebnou pomoc v hmotné nouzi,“ dodala mluvčí soudu Sylva Dostálová.