„Václava Havla jsem znal od roku 1968, ale bližší jsme si byli až v disentu. I když v druhé polovině tohoto roku bylo vidět, že jeho zdraví je vážně nalomeno, přesto jsem doufal, že jako několikrát v minulosti překoná i tentokrát krizi. Jeho úmrtí mne opravdu citelně zasáhlo - bude nám všem chybět,“ uvedl Rychetský.

Na otázku, jak se v posledních dnech cítil, pak odpověděl: „Těžko odpovědět - sleduji celkový úpadek politiky i mravů a letos mi zase umřelo několik kamarádů (Havel, Dienstbier, Jirous a další).“

"Nechci se stát institucí"

Rychetského funkční období u ÚS se chýlí k závěru. V poslední době se proslýchalo, že by jej část soc. dem. ráda prosadila jako kandidáta na prezidenta. Rychetský však podobné spekulace odmítá s tím, že ze současné politiky cítí znechucení.

I na toto téma Rychetský v chatu odpovídal. Nejprve zdůraznil, že se mu podařilo dosud všechny nabídky odmítnout, při čemž by rád zůstal. „Vžijte se do situace člověka, který by takovým rozhodnutím definitivně ztratil i zbytky soukromí a svobody a stal se institucí,“ dovysvětlil posléze, proč jej nejvyšší státnická funkce neláká.

Ústavní soud se v poslední době stal pod jeho vedením terčem kritiky, a to i z nejvyšších míst. Prezident Václav Klaus například v roce 2009 hovořil o okleštění pravomocí Ústavního soudu, jelikož se mu nelíbilo, že ÚS zrušil předčasné volby, protože k nim poslanci dospěli protiústavním zákonem.

Signatář Charty a tvůrce Ústavy

Kritiku si však Rychetského úřad vyslechl vícekrát, například v případě zrušení zákona o zpětném zdanění státní podpory stavebního spoření. Podle analytiků to mimo jiné mohlo sloužit jako precedens, který pomůže solárním carům, kteří u ÚS napadli vyšší zdanění fotovoltaiky.

Rychetský pak zase nejmenovitě kritizoval některé soudce ÚS, kvůli kterým ÚS nezrušil výsledek komunálních voleb v Praze.

Předseda ÚS se netají, že v minulosti byl členem KSČ, do strany vstoupil v době uvolnění v roce 1966 a vystoupil nedlouho po událostech roku 1968. Podepsal Chartu 77 a publikoval v samizdatu či exilových časopisech. Po revoluci byl jedním z tvůrců nové Ústavy. Od roku 1996 do roku 2003 byl senátorem, v letech 2002 až 2003 zastával post ministra spravedlnosti.