Loni v létě zase Langer nejdříve podpořil vládní návrh na zvýšení platů policistů, hasičů či celníků, aby na podzim změnil názor, k čemuž jej donutilo až odsuzující usnesení stranické výkonné rady.

On se vůbec s různými sóloakcemi v ODS roztrhl pytel. Nevoli kolegů už údajně pocítil na vlastní kůži stranický šéf Mirek Topolánek, když loni bez větších konzultací vyhlásil tažení za svržení vlády. Stínový ministr financí Vlastimil Tlustý u některých spolustraníků zase narazil se svou revoluční myšlenkou zavést plošnou sociální dávku.

Vnitrostranické půtky, jedná-li se např. o program, jsou bezesporu vítaným kořením politiky. Obraz současné ODS natěšené vysokými preferencemi je však spíše rozplizlý. A hlavně zanechává dojem, že se případné roztržky vedou o několik pater níže, než je zdrávo. Na jejich počátku i konci je jediné: hlavně být vidět, když už na nás nedopadá stín Václava Klause.

PRÁVO 30. ledna