Pane ministře školství, jak byste oznámkoval státní maturity. Dopadly na jedničku, dvojku, trojku, čtyřku, nebo to byl propadák?

To bychom museli mít víc kategorií. Státní maturity jsou velký byrokratický moloch. Co se týče nasazení učitelů, je to jednička. Stejně tak dávám výbornou za laťku, kterou nastavily školy, kdy k maturitám nepřipustily 10 procent studentů. Ano, školy opravdu přitvrdily.

Jinak z 20 procent neúspěšných z těch, kteří připuštěni byli, sice radost nemám, ale ukazuje se, že existují školy nekvalitní. Proto máme tak velké číslo. Když se vrátím k otázce. Jde-li o práci úředníků a Cermatu (ministerského centra pro přípravu maturit), zde bych dal dvojku. Dvě minus.

Rozdáváte dobré známky, za maturity jste ale ostře kritizován žáky i pedagogy.

Teď se množí kritika. Já se jí nebráním. Ono se to má ale tak. Když jsem nastoupil a když jsem měl během onoho žhavého léta měsíc na to, abych se rozhodl, jak naložím se státní maturitou, absolvoval jsem zhruba 150 schůzek. Zejména s kritiky. My jsme přesně věděli, že do tohoto projektu jdeme s ne úplně dokonalým nástrojem. To bylo dopředu jasné.

Za prvé mi tedy vadí, že se kritizuje to, co se celou dobu vědělo. Kdyby se kritizovalo něco nového, tak je to pro mě naopak inspirativní, protože většinu těch sporných věcí, které jsou dlouhodobě známy, měním a budu měnit.

A za druhé mi vadí, že je kritika neférová vůči učitelům, vůči jejich ohromné práci a úsilí, které do maturit dali. Toto mi vadí v souvislosti s tím, že se kritika ozývá ze soukromých firem, kde cítím, že jim nová maturita narušuje byznys plán. Staronová kritika podporovaná soukromými firmami devalvuje práci učitelů.

Ti naopak říkají: „Didaktické testy jsou nepropracované, je v nich celá řada stylistických chyb, nejednoznačných úloh.“

Já jsem nastoupil do úřadu loni v červenci, a jak jsem se potkával s oponenty maturity, popisovali mi, jak se diskutovalo o češtině, jak se diskutovalo o matematice. A já si nesu v hlavě výrok ředitele Jiřího Růžičky z pražského Keplerova gymnázia. Uvedl: „Já jsem u toho celou dobu byl. My bychom se mohli hádat dalších dvacet let.“

Tady se diskutovalo už patnáct let. Češtináři u toho celou dobu byli, celou dobu se hádali. Nikdy nevyhovíte všem. Vznikly otázky, které prošly validací. My je zveřejníme. A klidně říkám, pojďme opět diskutovat, ale nezastavme tento maturitní proces opět na patnáct let. Protože za patnáct let kritici neubydou.

Víte, já největším problém vidím v tom, že nemáme jednotné linky osnovní. My máme učitele, u kterých ctíme názor. Pak máme názor, že každá škola může učit úplně jinak. A najednou dáme jednotné měřítko.

Já rozumím tomu, co kritikům vadí. Tak se ale s odpuštěním vykašleme na státní maturity, nechme učit školy, jak chtějí. Ale pak však nechoďme do mezinárodních měření PISA a buďme spokojeni. Nechoďme do TIMSS, protože to bude drsná pecka. A já říkám, respektuji učitele, ale chci mít pro rodiče a děti jednotnou linku.

Takže rušení osnov a zavádění školních vzdělávacích programů byla chyba?

Tuto linku jsem zdědil. Já ji nesu dál. Já akceptuji jakýkoli pohled češtináře na maturitní otázky. Já akceptuji, že český jazyk se učí jinak v Českých Budějovicích, jinak v Havířově, jinak v Brně. To akceptuji a jenom dávám jednu laťku na konci čtvrtého ročníku. Říkám, máte svobodu, máte ultraliberální prostředí, ale odveďte ten závěrečný výkon. Tu jedinou laťku si nenechám vzít. Stejně jako laťku v devítkách a v pětkách na základních školách, kterou připravuji. Vše ostatní jsem zdědil a akceptuji.

Další výtka je ke snaze utajit testová zadání a výsledky. „Zvlášť nemožnost přesvědčit se o tom, kde byla chyba a zda byla opravdu žáka, pokládám za zvrhlost,“ vzkazuje vám učitel Vladimír Viták z Hradce Králové.

Kolem státní maturity vzniklo velké mysterium. Ohromné mysterium. Já jsem nastoupil do tohoto procesu a vnímal jsem tento strach, kdy mi říkali: „V Polsku na tom padli dva ministři, jakmile unikly otázky.“ Slyšel jsem: „Dáme to učitelům, dáme to ředitelům, bude to průšvih. Budeme to raději vozit a tajně tisknout.“ Ano, tady byla velká paranoia.

První, co jsem udělal, což mi nemůže nikdo vyvrátit, je, že jsem to kritizoval. Říkal jsem: Věřím učitelům, věřím ředitelům. Pro mě firmy jsou méně důvěryhodné než oni. V tomto trendu hodlám postupovat.

My teď zveřejníme otázky, zveřejníme učitelům a školám komplexní zpětnou vazbu s detailním rozpitváním výsledků, jak učí, což je pro mě to hlavní. Oni dostanou kromě detailního rozboru testů porovnání s třídami ve škole, s třídami v kraji ze stejných škol, všech škol. Ta komplexní zpětná vazba pro paní učitelku s Olomouce, z Brna bude: Jste na tom v republice tak a tak, učíte ty děti tímto směrem, to vám říká státní maturita.

Kantoři i žáci si stěžují i na přílišnou délku maturit. Ty trvají od dubna do června.

Kdo mě zná, ví, že mi to vadí stejně. Já jsem říkal: Vadí mi byrokracie. Cílem jsou za čtyři roky elektronické, rychlé a moderní maturity. Příští rok zkrátíme celý termín a otočíme zkoušky. Nejprve budou písemky v dubnu, budou velmi rychle výsledky pro vysoké školy, ale i pro studenty. Pak půjde v květnu maturant k ústním zkouškám, kdy je zpětná vazba hned ten den. Žáci budou velmi brzy vědět, jak dopadli, a nebudou ve stresu. Vrátíme se k přirozenému modelu, který tu byl desetiletí a který politici otočili.

Celý rozhovor čtěte v sobotním vydání deníku Právo.