Podle hradního kancléře Jiřího Weigla není kniha retrospektivou o Klausovi, ale jde o dílo o klausovských tématech. „Je to kniha o názorovém světě Václava Klause,“ řekl.

Prezident uvedl, že se těší, až o víkendu vezme tužku a začne si v knize podtrhávat. Prohlásil také, že si počinu osobností, které mu formou publikace popřály k jubileu, nesmírně váží.

Slavnostní akce v Míčovně se zúčastnili i někteří autoři, kteří do knihy přispěli. Dorazil premiér Petr Nečas (ODS), bývalý předseda vlády Miloš Zeman, guvernér České národní banky Miroslav Singer nebo třeba někdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný.
Poslanec Spolkového sněmu Peter Gauweiler v knize označil Klause s odkazem na jeho kritické názory na evropskou integraci za Jana Husa dnešní doby.

„V naší době má inkvizice své sídlo v BruseluEvropské unii. Její myšlenku velkého státu, rozkládajícího se přes celý kontinent, nesmí nikdo zpochybňovat a její podstatu musí všichni uctívat jako nějaké náboženství,“ vysvětlil příměr Gauweiler.

Exprezident Václav Havel písemně popřál Václavu Klausovi k jeho 70. narozeninám:
„Milý Václave, jako každý rok jsi i letos o pět let mladší než já. Blahopřeji Ti a mimo všeho, co se přává, bych Ti letos obzvlášť rád přál zdraví. Věř mi, že vím, o čem mluvím. Zdraví Vašek H.,“ napsal exprezident svému dlouholetému oponentovi a přimaloval své tradiční srdce. Havel, který se zotavuje z nemoci, letos 5. října oslaví 75. narozeniny.

Don Klausot i don Quijote

Bývalý šéf Národní galerie Milan Knížák nazval svůj příspěvek „Don Klausot de la Praga“. Připojil kresbu prezidenta s mečem v ruce. Vicekancléř Petr Hájek pak prezidenta označil za osamělého Dona Quijota de la Praga.

V knize položil otázku, jak je možné, že se Klaus navzdory útokům, mediálním atentátům, tlaku a diskreditaci drží dvacet let v horních patrech politiky. „Důvodů je více a zájemcům mohu prozradit, že hlouběji se jim věnuji v připravované knize Projekt sametové kontrarevoluce,“ zároveň sdělil Hájek, který vidí za Klausovou „trvanlivostí“ jeho extrémní odhodlání.

„Čelí teroru malosti“

Expremiér Zeman ocenil jubilantovu odvahu: „Václav Klaus je člověk, jemuž lze mnohé vytýkat, rozhodně však nikoli to, že by byl konformista. Oceňuji jeho odvahu, s níž se v mnoha případech dokázal postavit proti vládnoucímu mainstreamu, pokud byl přesvědčen, že hlavní proud nemá pravdu.“

Klause je tak podle něho třeba obdivovat jako člověka, který se dokázal postavit proti pohodlnému myšlení. „Neúspěšní politici krize vyvolávají, úspěšní jim čelí,“ napsal Zeman. Prezidentovi popřál, aby nadále dokázal čelit krizím, které se projevují tím, že nikým nevolené skupiny vytvářejí nátlak směřující k prosazení jejich parciálních výhod.

„Je možná příliš patetické opakovat větu, že s teroristy se nevyjednává, ale s teroristy se bojuje. Ale všude tam, kde čelíme teroru závistivé malosti, má asi tato věta smysl,“ uzavřel Zeman.

Příspěvek šéfa svých poradců Ladislava Jakla o občanské společnosti Klaus zvláště ocenil, měl by se prý tesat do kamene. „Ve skutečnosti je to bestie, po kouskách ukusující naši svobodu. Václav Klaus si toho všiml. Proto je aktivisty modelu občanské společnosti vydáván za ztělesněné zlo,“ soudí Jakl o občanské společnosti.

Dvě fáze klausologie

„Kratičkým kurzem klausologie“ přispěl do publikace někdejší místopředseda ODS Miroslav Macek. Věnuje se vztahům s Klausem. „První fází bývá kratší či delší doba nekritického obdivu, která pak u některých lidí přetrvává na stálo.“

Druhá fáze je podle něho stav jakési nevlídnosti, ba téměř až nenávisti, neboť člověku vadí některé jeho způsoby, hlavně však drtivá argumentační nekompromisnost. Třetí fází je, že si začnete vážit jeho nepopiratelných kvalit a zároveň se dokážete bez újmy na duševním zdraví „stýkat a potýkat (řečeno s Palackým) s jeho osobnostními nedostatky“.

Premiér Nečas ocenil Klausovo působení v politice. „Skutečnost, že se v ČR v poměrně krátké době ustálil systém několika málo ideově vyhraněných politických stran, je nepochybně zásluhou Václava Klause,“ napsal.

Do publikace přispěli také pražský arcibiskup Dominik Duka, španělský expremiér José María Aznar nebo třeba bývalý německý prezident Roman Herzog.