Za tu dobu její příslušníci provedli už přes stovku testů, přičemž v deseti procentech policisté neprošli a skončilo to jejich trestním stíháním nebo kázeňským trestem.

U samotných policistů má přitom tento nástroj kontroly jasný efekt. Ze strachu, že jsou sami zkoušeni, mnohem více hlásí svým nadřízeným případy, kdy se je někdo pokusil uplatit.

Podle Dušana Brunclíka, náměstka ředitele inspekce, který je pověřený jejím vedením, takových případů v roce 2008 zaznamenali jen 23. Loni už jich bylo téměř trojnásobně více, přesněji 60, a letos za první tři měsíce již 18.

„Přičítáme to celkem oprávněně tomu, že ti policisté nevědí, jestli náhodou nejednají při řešení přestupku právě s inspektorem,“ doplnil Brunclíka další náměstek Petr Ruml.

Inspekce podle něj následně testované policisty písemně informuje o tom, že prošli zkouškou spolehlivosti, navíc jim pak i ukáže videozáznam ze samotné zkoušky. Počítá totiž s tím, že zafunguje přirozenost lidské nátury, tedy že se daný policista podělí o svou zkušenost s ostatními kolegy a ti si pak dají pozor.

Kontrolují i inspektory

Testy spolehlivosti se přitom nevyhýbají ani samotné inspekci. Právě proto speciální oddělení sídlí mimo její budovu.

Kromě využití různých falešných identit používají lidé ze speciálního oddělení také supermoderní techniku, která podle Brunclíka není běžnému občanovi dostupná a prý s ní předběhli i vybavení zločinců. Nechce ji však z taktických důvodů upřesňovat.

Základem práce speciálního oddělení inspekce je sledování jednotlivých policistů a jejich následné zkoušení.

Policisté nevědí, jestli náhodou nejednají právě s inspektorem.Petr Ruml, náměstek inspekce policie

Jednou z možností je například tzv. předstíraný převod věci. V praxi to znamená, že lidé z inspekce mohou nakupovat věci získané z trestné činnosti, například zbraně či drogy. Nesmí však podezřelé nijak k trestné činnosti provokovat.

„Jestliže existuje podezření, že nějaký policista prodává zbraně, tak to od něj můžeme nakoupit,“ podotkl náměstek Ruml.

Například u dopravní policie pracovníci inspekce připraví situaci, kdy je musí dopravák zastavit. Mají totiž jako policejní funkcionáři zákonné oprávnění spáchat určité množství dopravních přestupků, například jet vyšší rychlostí, telefonovat za jízdy či nebýt připoutáni.

„Nesmíme se ale sami dopustit trestného činu, což znamená, že při kontrole nesmíme z vlastní iniciativy nabídnout policistovi úplatek, ale počkat na to, jak se zachová on,“ uvedl Ruml.

Zkoušky spolehlivosti museli zatím podstoupit nejčastěji policisté v přímém výkonu služby, tedy v terénu. V drtivé většině případů šlo o řadové zaměstnance dopravní a pořádkové, případně cizinecké policie.

Horší to je prý s testováním detektivů z kriminálky či vysokých policejních funkcionářů. Dostat se do jejich kanceláří a vyzkoušet je je prý složité.

Jednoduchým způsobem provedení zkoušky spolehlivosti je prý také fingovaný nález tašky s doklady a peněženkou a jeho odevzdání na policejní služebnu.

„V květnu bude domažlický soud řešit takový případ, kdy policista přijal nález věcí včetně finanční hotovosti, ale nezaevidoval ho a obsah batohu či tašky si ponechal, čímž se dopustil zneužití pravomoci,“ nastínil Ruml.

Nic nedělá, nic nezkazí

Kapitolou samou o sobě jsou pak ale policisté, u nichž inspekce nemůže vůbec zkoušku provést, protože zkrátka nedělají nic.

„Jezdili jsme třeba za jedním policistou sto kilometrů od Prahy, a kdykoli jsme ho chtěli vyzkoušet, tak na té ulici stál a nedělal vůbec nic. To pak nejde vyřešit, protože my sice navodíme nějakou situaci, ale on nejedná, tak není co zkoušet. Jestliže ten člověk stojí, kouká a nespí, tak dohlíží nad veřejným pořádkem,“ přiblížil další problém Brunclík.

Zatím nejzávažnější případ, který inspektoři v rámci zkoušet spolehlivosti odhalili, se týkal jednoho dopravního policisty zkoušeného kvůli podezření, že si bere peníze za přestupky, ale nevydává za ně bloky. Jenže následně zjistili, že tentýž policista má na svědomí dokonce násilnou trestnou činnost, mimo jiné loupežné přepadení benzínové pumpy.

Náklady na zkoušku spolehlivosti
Cena jedné zkoušky se pohybuje v rozmezí od 10 do 46 tisíc korun. Je v ní obsažen plat inspektorů, technické zabezpečení či třeba projetý benzín.
Délka jednoho testu trvá od 10 do 140 hodin. Samotná zkouška se může skládat i ze tří či čtyř dílčích testů policisty.
Nasazeni na zkoušku bývají v jednu chvíli dva až devět inspektorů.
Speciální oddělení inspekce čítající desítky lidí má zkoušky spolehlivosti na starosti.
Nejčastěji inspekce zkouší policisty z dopravní a pořádkové policie.
Nejvíc prohřešků testovaných se týkalo korupčního jednání.
Nejvážnější případ se týkal loupežného přepadení policistou.