Při rozhovoru pro Právo bylo patrné, že muž svého činu lituje, a dosavadní pobyt ve vězení popsal jako „hrůzu hrůzoucí“.

Mezi postřelenými lidmi v autě byla také dívka, kterou zasáhly broky z lovecké pušky do hlavy, v důsledku čehož přišla na jednom oku o zrak. [celá zpráva] Prezident Václav Klaus při svém rozhodování bral v potaz mimo jiné i to, že se Bašta snažil svůj čin finančně kompenzovat.

„Zázraky se ještě dějí. I když není to jen zázrak, ale je to díky lidské snaze, že jsem zase na svobodě. Děkuji mnoha slušným lidem, kteří soucítí s takovými, jako jsem já, nebo s těmi, kteří se dostanou do takového maléru, ani neví jak,“ uvedl muž poté, co opustil brány vězení. Do cely nastoupil 4. ledna. Nikdy před tím nebyl trestán a i krátký pobyt se na něm zjevně podepsal.

Muka v odtrženosti

„Bylo to strašné. Pokud se sem dostane takový člověk jako já, který nikdy neměl problémy, tak je to hrůza, hrůza hrůzoucí. V noci nespíte, člověk chodí pořád v noci na záchod, psychika, nervy, pořád to pracuje. V hlavě to šrotuje - prostě hrozné. Když jsem si uvědomil, že mám před sebou prakticky šest let, tak to byly opravdu myšlenky i na to, jak se říká, na mašli. Říkal jsem si, že se tady asi zcvoknu. Kamarádi pryč, všechno pryč. Postupem času jsem se přece jen trochu uklidnil. Tady přece jen nejsou zdi, a tak mně dodala sílu i ta příroda kolem mě, jako myslivci dala sílu, a samozřejmě i rodina,“ říká vášnivý myslivec, který však kvůli střelbě na údajné zloděje přišel o zbrojní průkaz. Od nynějška už prý bude chodit hlavně na ryby.

Karel Bašta opouští věznici v Rapoticích na Třebíčsku.

Karel Bašta opouští věznici v Rapoticích na Třebíčsku.

FOTO: Miroslav Homola, Právo

„O udělení milosti nevěděl prakticky do poslední hodiny před propuštěním. Něco sice naznačovali dozorci, ale spíše jsem si myslel, že si snad někdo dělá srandu. Teprve až po obědě přišel velící důstojník a řekl mi: ‚Karle, za hodinu si to sbal, jdeš domů.‘ Napřed jsem měl slzy v očích a pak jsem se rozplakal. Ještě jednou chci poděkovat všem lidem, kteří mě podporovali,“ řekl omilostněný trestanec. Podle něj mají velký podíl na udělení svobody i média a veřejné mínění.

Podržela rodina a veřejné mínění

„Stoprocentně ten zájem pomohl. Každému by to mělo určitě v takovém případě stát za to, aby se na média obrátil. To si, myslím, moc pomohlo. Diskusi na internetu jsem sledoval jen kuse. Sem se moc zpráv nedostane. Internet zde není, ani zprávy. Ale rodina mi psala, že mě podporuje 99 procent lidí. A to mě potěšilo,“ říká muž, a zároveň vzkázal velké poděkování i na Hrad s tím, že se za prezidenta bude jako za bezvadného člověka modlit.

S nenadále nabytou svobodou se evidentně nemůže pořád ještě srovnat. Když nahlas plánuje, co bude nyní bezprostředně dál, stále jako by ani nevěřil, že ve vězení nezůstane.

„Asi by to chtělo panáka. I když já moc velký konzument nejsem. Těším se na manželku, na syny. Mají 17 a 23 let. Nevím ani, jestli o tom vědí,“ zamyslel se Bašta. Jeho kamarád, který si pro něj k věznici v Rapoticích přijel, jej ale okamžitě ujistil, že se o propuštění Baštovi blízcí již dozvěděli z internetového zpravodajství. Ještě než usedne do stříbrného vozu, krátce se zamýšlí nad osudovou událostí, která mu tak zásadně změnila život.

Fatální výstřel

„Patnáct let jsem podnikal ve vší počestnosti. V oboru, kde se hodně krade pořád. Takové to v oblasti sběrných surovin je. Když jsem je tam chytil, asi mně ruply nervy. Ovšem když je to opakovaně a stojíte před firmou, která vás živí a pořád ji někdo vykrádá, prostě jsem se asi rozčílil. Šlo mně o zastavení toho auta. Střelil jsem na něj. Na auto. A tak nešťastně to dopadlo. Moc mě to mrzí a zůstane mě to v hlavě na celý život. I na tu poškozenou myslím, nikdy bych si nic takového nepřál,“ snaží se uspořádat o překot se linoucí věty.

A zároveň dodává, že o případu právě ve vězení mockrát přemýšlel: „Člověk má tady možnost si toho hodně urovnat v hlavě a přemýšlet nad osudem. Ten prostě takový někdy je.“