Článek
Všechny ostatní chráněné osoby, kterými jsou podle vládního nařízení také šéfové obou parlamentních komor a ministři vnitra, zahraničí, spravedlnosti a pro evropské záležitosti, mají po jednom ochránci s řidičem. Tito policisté se obvykle střídají ve službě po čtyřiadvaceti hodinách.
Zkušenosti s tím má např. šéf TOP 09 a bývalý šéf diplomacie Karel Schwarzenberg. Nečase v jeho rozhodnutí nevyužívat pokud možno ochranku chápe, ale dodává, že by se přítomnost bodyguarda měla určovat podle aktuálního nebezpečí.
„Měli bychom se řídit podle toho, co říkají tajné služby. Když je ohrožení, pak by měla být ochranka, jinak být nemusí. Také nesmíme zapomínat, že oddíl, který má na starosti bezpečnost ústavních činitelů, má odpovědnost, a proto bychom jim do toho neměli příliš mluvit,“ řekl Právu Schwarzenberg.
Vrtulníky a dvě kolony
Práce osobního strážce není žádná selanka. Vedle tvrdého výcviku vyžaduje trvalou koncentraci a často i velké psychické vypětí.
Tomu byli vystaveni např. před několika dny, kdy při návštěvě prezidenta v Olomouci řešili případ dvou mladíků, kteří ze střechy jednoho z domů sledovali Václava Klause puškohledem umístěným na vzduchovce.
Některé cesty prezidenta či premiéra po republice často vyžadují nasazení velkého počtu lidí. To když se politik rozhodne cestovat vrtulníkem a policie tak musí vysílat dvě kolony. Jednu doprovázející chráněnou osobu na letiště a druhou v cílovém místě.
Navíc služba u politiků s sebou čas od času nese i různé výstřelky, jako třeba požadavky na zařízení ryze soukromých věcí. A to navzdory zásadám, podle kterých příslušníci ochranné služby vykonávají při ochraně ústavního činitele „pouze činnosti směřující k dosažení účelu této ochrany“. Čili žádné nákupní tašky nebo vodění dětí do kroužků...
