Článek
Ale v soutěži s dvěma dalšími firmami, které provádějí obdobné průzkumy, je TNS Factum považována tak trochu za enfant terrible, neboť se její výsledky zpravidla liší od těch, které zveřejní STEM nebo CVVM. Za povšimnutí však stojí reakce na tento průzkum, s níž přišel šéf poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl. Výsledky TNS Factum v něm totiž daly průchod pochmurným úvahám o stavu soc. dem., které Ibla, jak známo, neopouštějí už od letošního sjezdu strany. Včera vykrystalizovaly do apelu na svolání mimořádné konferenci, ne-li mimořádného sjezdu ČSSD, který by měl řešit personální otázky, tedy hlavně kvalitu kandidátů soc. dem. v různých volbách, a také komunikaci uvnitř strany, tedy spíš nekomunikaci, kterou Ibl už měsíce připisuje Vladimíru Špidlovi. ¨
Nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Proto by ani Iblova idea nemusela ihned najít většinovou podporu mezi výše postavenými spolustraníky. Zítra se koná předsednictvo ČSSD, na němž by se témata nadnesená Iblem mohla otevřít. Nebo také ne. V tuto chvíli podle mě jde především o mediální prezentaci nespokojenosti se současným stavem v soc. dem.
Na předsednictvu, tváří v tvář Špidlovi, se zatím nenajde mnoho odvážlivců, kteří by myšlenku mimořádného celostátního jednání podpořili. Ale když si to přečtou členové strany, kteří žádnou funkci nemají, jen si od spoluobčanů vyslechnou, co si o vládní reformě veřejných financí myslí, lze vsadit na to, že většina se s Iblovým pohledem na současnou ČSSD nakonec - zatím minimálně v duchu - ztotožní.
Ibl byl dlouho považován za člověka velmi blízkého Stanislavu Grossovi. Nějaký čas mu dělal prvního náměstka na ministerstvu vnitra. Pak se tato reputace trochu rozmazala a už tolik mezi soc. demokraty neplatila. Dokonce se Iblovi připisovala družba se zemanovci. Fakticky ale míří Iblovo prohlášení právě na Grosse.
V případě vyslovení všeobecné nespokojenosti s tím, jak si ČSSD pod Špidlovým vedením stojí, bude totiž na řadě zákonitě první místopředseda, aby se přihlásil o nejvyšší funkci. Řekl to již tolikrát - tedy že neodmítne odpovědnost v kritické situaci - že znovu se zahalit do únikových frází by bylo pro jeho politickou kariéru tentokrát smrtící. Navíc kdyby se do soutěže o nového lídra přihlásil - Miloš Zeman. Ano, i taková přání jsou v soc. dem. slyšet.
Šel by Gross se svojí pověstnou opatrností proti takové váze? To jsou spekulace, které ovšem mohou dojít naplnění. Stejně jako to, že by Gross kandidoval s podmínkou, že v případě zvolení dostane silný mandát k rázným krokům jak ve straně, tak ve vládě. V této souvislosti je zajímavá Iblova poznámka, že reforma veřejných financí měla být tvrdší a provedena měla být naráz, nikoli po etapách.
Jenže k uskutečnění té ekonomicky tvrdší, ale podle Ibla ve vztahu k lidem méně mučivé varianty reformy chybí, aby se v ČSSD vyměnil lídr po vzoru KDU-ČSL. Iblovo volání po mimořádném sjezdu není originální, to už zaznělo od lidí, jako je Jaroslav Foldyna. Ale Ibl je členem nejvyššího vedení strany - politického grémia. Když semínko nedůvěry vůči současnému stavu zaseje tak vysoký funkcionář, má větší naději na vzklíčení.
Je tady však jeden dosud ani v náznaku nevyřešený problém: Jak by dokázal takto hypoteticky zvolený Gross uspokojit členy i příznivce soc. dem., kteří spíše touží po měkčí reformě a po levicovější politice? Zeman by to uměl a už řekl jak - pravým opakem koaličních kroků.
Blíží-li se indicie, které vyplývají z Iblova prohlášení, alespoň trochu realitě, bude muset stále ještě nejpopulárnější politik předvést sestavu neordinárních triků, které by mu zajistily setrvání v čele strany a mandát pro další etapy reformy. Ale musel by zároveň počítat s tím, že v žebříčku oblíbenosti poletí střemhlav dolů. Možná i proto jiný Grossův blízký spolupracovník, středočeský šéf Richard Dolejš, připouští výměnu stráží, ale až na řádném sjezdu v roce 2005.
PRÁVO 14. listopadu 2003
