„Je to důsledek toho, že čím dál víc pracujeme, na odpočinek je méně času a nejvíc to odnáší spánek. Ale to je špatně,“ řekl Právu profesor Karel Šonka z neurologické kliniky pražské Všeobecné fakulty nemocnice.

„Jestliže ještě v roce 1970 až 70 procent populace chodilo spát v deset hodin večer, nyní touto dobou chodí spát jen čtvrtina populace a ostatní déle,“ míní profesor. A následky? Častá porucha spánku. Už postihuje 40 procent populace. Třetina poruch je tak závažná, že vyžaduje lékařskou péči.

Podle dalších lékařů zejména mladí lidé spí málo, protože se snaží dělat kariéru a v práci jsou 12, 14 i více hodin denně. Tělo je tak v důsledku neustálého stresu nabuzené tak, že nejsou schopni usnout, ba dokonce neumí ani odpočívat. Zdaleka tedy neplatí, že nespavostí trpí hlavně starší lidé. Ti totiž během dne si schrupnou a noční deficit doženou.

Zhoršená paměť, změna nálady

„Pokud spíme méně než sedm a půl hodiny denně, absence spánku se podepisuje na našem zdraví,“ tvrdí profesor Šonka. Podle jeho slov se zhoršuje paměť, častější je změna nálady a větší úzkost. Jestliže někdo spí méně než 6,5 hodiny, dožívá se nižšího věku a má vyšší riziko kardiovaskulárních chorob.

Ještě horší je to u osob spících denně jen pět hodin, což jsou mnozí podnikatelé. Riziko kardiovaskulárních chorob, tedy hlavně infarktu a mrtvice, je třikrát vyšší než u populace, která spí osm hodin. Navíc takoví lidé jsou podráždění, sebemenší maličkost je vyvede z míry a reagují agresivně.

„Obecně lidé, kteří spí méně, mají také tendenci k obezitě, protože celkově jedí víc a často v noci,“ říká profesor Šonka.

Poslouchat své tělo

„Člověk by se měl naučit poslouchat své tělo. Samo si řekne, co potřebuje. Ale odpočinek je naprosto nezbytný. Myslet si, že jsme nenahraditelní, je absolutní nesmysl. Vždyť při infarktu se život může od základu převrátit,“ varuje doktor Miloslav Kalaš, internista pražské Nemocnice na Homolce. A infarkt postihuje lidi stále mladší, výjimkou nejsou třicátníci.