Plánovat se nedá, jak v poslední době vidět, ani rabelaisovská obžernost našeho zdravotnického systému. Jeho nejaktuálnějším průšvihem jsou zadlužené nemocnice v roli sirotků, kdysi státních, posléze neochotně adoptovaných kraji. Kraje celkem logicky požadují na státní pokladně, aby dluhy uhradila. Státu se do toho také logicky moc nechce, protože i když většina dluhů narostla v bývalých okresech, část také už pod hejtmanskou střechou. Také se právem obává, že zadlužování bude pokračovat.

Nyní se strany vládní koalice dohodly, že na oddlužení bývalých okresních nemocnic poskytnou něco přes dvě miliardy korun. Je to kompromis s výsledkem jedna nula pro vládu. Ministryně Součková totiž chtěla dát jednu a čtvrt miliardy, což je podstatně míň, než požadovaly kraje.

Nedá mi spát: je v tom zkušenost politická, nebo je v tom zkušenost z mladistvých mejdanů? Ty miliardy totiž jaksi evokují ony dvě láhve navíc. Abychom se tak po čase nedověděli, že dluhy se milostivým činem vlády nesnížily se sedmi miliard na pět, ale že celkový dluh nemocnic vlastně činí miliard devět. Pokud se to někomu zdá nereálné, tak asi žil minulých deset let v jiné zemi.

Jak je v naší zemi zvykem, k řešení problému, v tomto případě zdravotnického, byla ustavena koaliční komise. Ta má vyřešit to, co se léta nikomu řešit nedaří, především donutit zdravotní pojišťovny, aby zdravotnickým zařízením včas platily. Má ale taky vymyslet, jak dlouhodobě resort stabilizovat. Bude to muset být čarodějná komise vzhledem k úkolům, které ji čekají. Jen považte: Bude muset zabránit některým lékařům zneužívat příliš zamotaný systém financování. Bude muset osekat nekřesťanské zisky farmaceutů. Bude muset umravnit ředitele nemocnic v jejich investiční mánii. Bude muset přemluvit pojištěnce, aby se chovali odpovědně ke svému zdraví.

Přeji komisi hodně úspěchů a doufám, že její snažení neskončí zoufalým mejdanem na rozloučenou. V tom případě doporučuji: dvě láhve navíc.

PRÁVO 22. října