Jenže poslance k takovému kroku může těžko někdo nutit. Zákon o platech ústavních činitelů politikům přiznává vedle jejich platu nezdanitelné náhrady na reprezentaci, stravu a dopravu, aniž by však žádal jakékoli vyúčtování, zda politici sumu opravdu užili na daný účel.

Je jen na nich, jak s balíkem peněz, který dostanou na svůj účet bez jakéhokoli rozlišení, naloží.
I když není pochyb, že tzv. platový zákon je špatný, neboť prostřednictvím náhrad přihrává politikům malou domů, těžko si představit, že by – stejně jako Sobotka – měli vracet peníze třeba bývalý premiér Mirek Topolánek a další členové jeho vlády, kteří jsou nyní už jen poslanci a senátory.

A proč by právě exministři měli vracet některé své náhrady, které dosahují až 43 tisíc čistého měsíčně? Odpověď je jednoduchá. Podle platového zákona totiž ještě tři měsíce po skončení svého vládního angažmá mají nárok na používání služebního auta s řidičem i bez něho jak k pracovním, tak soukromým účelům. Současně ale – stejně jako všichni ostatní poslanci a senátoři – mají nárok na nezdanitelné měsíční náhrady na dopravu.

Vozila je policie, brali i příplatky

Topolánek tak měsíčně může v klidu ušetřit 22 800 korun, které má nyní jako pražský poslanec na dopravu, neboť až do konce srpna má k dispozici služební auto s řidičem a jako bývalý premiér navíc ochranku.

Totéž se týká i ostatních ministrů s tím rozdílem, že jejich náhrady na dopravu se liší podle místa jejich bydliště od 22 800 do 34 200 korun měsíčně. Všichni bez rozdílu pak pobírají ještě 9100 korun na stravu a reprezentaci.

Lze tedy při stejné logice chtít po Topolánkovi a jeho ministrech vrácení peněz na dopravu? Těžko, neboť zákon o platech ústavních činitelů to prostě umožňuje.

A stejně tak nelze chtít vrácení peněz po přeběhlících Miloši Melčákovi a Evženu Snítilém. Oba poslanci po opuštění opozičního tábora dostali od ministra vnitra Ivana Langra (ODS) ochranku s autem a řidičem, o kterou přišli současně s pádem Topolánkovy vlády, když jim ji Langer odebral. Oba poslanci přitom po celou tuto dobu pobírali desetitisícové náhrady na dopravu, i když měli prokazatelně k dispozici policejní vůz.

Melčák uspořil přes 890 tisíc

V případě Melčáka to bylo víc než dva roky, takže jeho úspora za šestadvacet měsíců mohla dosáhnout 891 800 korun. Jeho měsíční náhrady jako zlínského poslance činí 34 300 korun čistého měsíčně.

V případě Snítilého, který využíval policejní vůz s řidičem a ochrankou čtrnáct měsíců, mohly úspory za dopravu dosáhnout 358 400 korun. Jako náchodský poslanec pobírá na dopravu 25 600 korun měsíčně.

Lze po nich žádat vrácení těchto peněz? Ať se to komu líbí, nebo ne, ani oni v tomto směru neporušili zákon a nebrali náhrady na dopravu nezákonně. Také ostatní poslanci a senátoři při případné spořivosti mohou náhrady na dopravu ukládat na účtu a používat bezplatnou veřejnou dopravu. A zákon nijak neporuší.

V podobné absurdní situaci by se mohl ocitnout i prezident, který vedle svého čistého měsíčního platu 204 700 korun má 190 500 korun měsíčních náhrad. Co když své náhrady každý měsíc neutratí do mrtě? Může po něm někdo požadovat, aby je vrátil? Může prezidenta někdo peskovat, že za ušetřené peníze z náhrad třeba koupil dárek vnoučatům? Pokud bude platový zákon platit v současném znění, nikoliv.

Kritizovat lze ovšem politiky za to, že po letech slibů nejsou ochotni zákon změnit. Důvod je zřejmý.