Za pravdu mu dal až nyní Ústavní soud (ÚS). Jde o první verdikt řešící první případ věkové diskriminace v Česku.

Výpověď J. H. souvisí s personálními změnami, k nimž došlo na Úřadu vlády ČR na podzim 2004 po nástupu Martina Jahna, tehdejšího místopředsedy vlády pro ekonomiku v kabinetu Stanislava Grosse (ČSSD).

Jahn v tu dobu převzal úsek, kde J. H. pracoval. Záhy poté v něm dostalo z reorganizačních důvodů výpovědi šest zaměstnanců, pěti z nich bylo nad padesát let. J. H. k nim patřil.
Odborník na problematiku lidských zdrojů, specialista na problémy zdravotně postižených, v úřadu v tu dobu pracoval dvanáct let. Pod novým vedením pro něj ale místo nebylo.

Podivné zdůvodnění

Neměl prý vzdělání v oblasti práva, žurnalistiky a neuměl německy. J. H. přitom právní problematiku zdravotně postižených přednášel na dvou vysokých školách, pravidelně publikoval v médiích a němčinu také ovládal, na její znalost se ho ale nikdo neptal.

„Můj klient od začátku tvrdí, že na základě provedených změn došlo pouze k přejmenování některých útvarů a přesunu jejich agend do jiných útvarů. Na činnost byli najati noví, mnohem mladší zaměstnanci. Proto považoval výpověď za diskriminační a obrátil se na soud,“ řekl Právu advokát Petr Zima, který J. H. zastupuje.

Tvrzení nahrává i skutečnost, že v době odchodu „starých“ přišlo do úřadu třináct mladých zaměstnanců, dvanácti z nich bylo pod dvacet osm let. Někteří z nich neměli žádnou praxi a část z nich ještě studovala vysoké školy.

Kauza se v soudních síních vlekla roky. Příslušnou žalobu J. H. postupně zamítly Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze s tím, že každý zaměstnavatel si může vybrat, koho si v případě reorganizace nechá a koho propustí.

Průlomový rozsudek

J. H. neuspěl ani s dovoláním u Nejvyššího soudu. Proto podal ústavní stížnost, v níž opět uvedl, že Úřad vlády ČR rozdílně zacházel se staršími a mladšími zaměstnanci. „Ústavní soud mu dal za pravdu tento čtvrtek. Z pohledu žaloby jde o průlomový rozsudek,“ upřesnil Zima.

ÚS označil za klíčový ukazatel věkové diskriminace na Úřadu vlády ČR statistiku přijatých a propuštěných zaměstnanců v závislosti na věku. Jako nadbyteční byli v 80 procentech shledáni ti nad padesát let. Přijatí byli v 93 procentech pracovníci mladší dvaceti osmi let.

„... uvedené údaje jsou dostačující k tomu, aby podporovaly tvrzení o zřejmé snaze dosáhnout generační obměny příslušného pracoviště. Zde je podle Ústavního soudu nebezpečí, že tato obměna bude vedena podle diskriminačních kritérií, reálné a dokonce velmi pravděpodobné,“ stojí v nálezu ÚS.

Podle něj se soudy nezabývaly realitou provedených změn, tedy tím, jaké povahy byla nově vytvořená pracovní místa a čím se lišila od těch zrušených. „... pro zaměstnavatele, který má k dispozici osobní materiály svých zaměstnanců, není nic snazšího, než stanovit tato kritéria účelově, tedy tak, aby je dosavadní zaměstnanci nesplňovali bez souvislosti se skutečnou potřebou...,“ píše se dále v nálezu ÚS.

Uvedl, že přehlížení účelově vytvořených umělých požadavků by „z antidiskriminačních norem činila prázdná ustanovení bez šance vynutit jejich splnění“.

Soudní pře mezi J. H. a bývalým zaměstnavatelem se nyní vrací na začátek. Soudy ale budou muset nově vzít v úvahu rozhodnutí ÚS. Poškozený by se tak po letech mohl dočkat zrušení výpovědi, případného odškodnění. Svou vytrvalostí navíc otevřel cestu pro úspěch dalších podobných žalob u českých soudů.