Pane primátore, jak by měla vypadat podle vás překlenovací vláda? Měla by být spíš úřednická, nebo politická?

Nerozumím moc termínu úřednická vláda. Pokud skutečně vzniká vláda na půdorysu politické dohody mezi stranami, je to vláda politická, bez ohledu na to, kdo v ní sedí. Jestli se zrodí, nebo ne, skutečně nevím. Prezident republiky má vždycky možnost v okamžiku, kdy by viděl, že se politické subjekty nejsou schopny dohodnout, přijít se svou prezidentskou vládou. Ta už by jistě mohla být vnímána jako vláda úřednická nebo expertní. Jak ale znám Václava Klause, myslím, že této variantě příliš nefandí.

Mnozí členové poslaneckého klubu ODS, i ti pražští, bouřili proti premiérovi za přílišné ústupky sociálním demokratům. Máte stejný názor?

Každé vyjednávání o vládě na patovém půdorysu povolebního uspořádání z voleb 2006 je složité. Je tím složitější, když se odehrává v čase, kdy vláda nedostane důvěru v Poslanecké sněmovně a padá. Za třetí tím spíše je složitější, když původní nastavení 100 na 100 se v čase změnilo, což také bylo důvodem pádu vlády. Já to tu nechci analyzovat, diskutovat o tom, proč Martin Bursík vyloučil ze strany dvě své poslankyně, když bylo zřejmé, že po takovém aktu dojde přinejmenším k další antagonizaci uvnitř křehké vládní majority. Ale to jsou prostě kroky, které se odehrály.

Myslíte, že v tom mohl být záměr?

Nevím. To asi ne. Spíš bych řekl, že to nebylo chytré ani taktické. Ale každý šéf strany má svoji zodpovědnost, asi ví, co dělá. To jsou základní postuláty. Když z nich vycházíme a bereme je jako fakta, která definují rozložení základních figur na šachovnici, klademe si otázku, co dál z pozice hlavních politických hráčů. Je hloupé, když si znemožníte táhnout silnou figurou.

 

Mirek Topolánek postavil zeď mezi ODS a Václava Klause, čímž ztratil na politické šachovnici silnou figuru.


To Mirek Topolánek udělal v okamžiku, kdy postavil zeď mezi ODS a Václava Klause, čímž ve vyjednávání ztratil na politické šachovnici silnou figuru. Měl dvě možnosti – vyjednávat s Jiřím Paroubkem o politické dohodě, ale zároveň se pokusit vyjednávat s Václavem Klausem, za předpokladu, že by dohoda s Paroubkem nebyla možná. Vždyť víme, že historicky se o to ODS pokoušela už mnohokrát a dohoda možná nebyla.

Připomenu, že jsem navrhoval, aby se taková dohoda udělala už v roce 2006 a aby byla dohodou nikoliv velké koalice, ale aby byla dohodou dvou nejsilnějších stran o předčasných volbách a o vládě do předčasných voleb. Tehdy zvítězil koncept stovkové koaliční vlády, posléze postavené na přeběhlících. Byl to koncept, který jsem mnohokrát kritizoval a považoval jsem ho za dlouhodobě neživotaschopný. A realita mi dala za pravdu.

V okamžiku, kdy mám jen jedinou možnost, s kým jednat o vládě, mohu být velmi snadno vydírán. Možná je to slovo příliš přísné, ale při negociaci jediné varianty musím až příliš ustupovat, protože druhý ví, že nemám jinou možnost. My jsme prostě dali Jiřímu Paroubkovi a socialistům do rukou obrovskou moc a oni ji samozřejmě využili. Vznikl návrh, který se pro část poslaneckého klubu ODS stal neakceptovatelný. Musím se přiznat, že kdybych ve Sněmovně seděl, také budu jedním z kritiků takového řešení.

Vlastně říkáte, že se Topolánek dostal do slepé uličky. Jste pro, aby dokončil předsednictví EU?

Promiňte, to je pouze hypotetická, spekulativní otázka. Jestli tomu dobře rozumím, tak prezident, šéf socialistů, ale nakonec i Mirek Topolánek už přistoupili na to, že předsednictví tato vláda v demisi nedokončí. Čili já o té variantě už neuvažuji, byť jsem přesvědčen, že historicky byla možná a že velmi snadno mohla nastat situace, kdy by ODS nebo trojkoalice pod vedením ODS vládla v demisi až do předčasných voleb. Vždyť první vláda po volbách 2006 také vládla bez důvěry Sněmovny několik měsíců.

 

Půl roku před předčasnými volbami a dva měsíce před eurovolbami by bylo jakékoli štěpení ODS pro nás naprosto zničující.

Měla by ODS sestavit vládu na stávajícím koaličním půdorysu?

Teď už to není možné, tato úvaha byla možná ještě před 14 dny. Troufnu si tvrdit, že jsme si před ní zavřeli dveře ostrými výroky na adresu Václava Klause. Dnes nemůžeme přijít s jiným řešením než s nějakou dohodou se soc. demokraty. Tlačí nás to do extrémně složité situace, ve které není vyloučeno, že budeme tahat za kratší konec provazu. Je možné, že budeme natlačeni do mimořádně nevýhodného postavení, které bude naprosto legitimním důvodem pro velkou kritiku uvnitř ODS.

Myslíte, že to může ODS štěpit?

Myslím, že půl roku před předčasnými volbami a dva měsíce před eurovolbami by bylo jakékoli štěpení pro nás naprosto zničující. V ODS dnes existují různé názorové proudy, což je jediný možný způsob zachování rozumných parametrů fungování strany, aby se nezměnila v nějaký dogmatický autoritářský aparát. Troufám si ale tvrdit, že jsme tak politicky vyspělí, že budeme schopni se podřídit vyššímu zájmu. Tím zájmem je vyhrát volby a to můžeme pouze jako jednotná strana.

Nebyl by to tak trochu zázrak, kdyby ODS po pádu vlády v ekonomické krizi vyhrála volby?

I zázraky se dějí.

Předsedáte pražské ODS a čeká vás sestavování kandidátky do předčasných voleb. Kdo by ji měl vést?

Myslíme v první řadě na eurovolby. Jak sestavit kandidátku do Poslanecké sněmovny v primárních volbách je složitý oříšek. Nějaké představy mám, ale v tuto chvíli musí být součástí dalších politických vyjednávání napříč celou Prahou. A to nás teprve čeká.

V roce 2006 zde byl lídrem premiér Mirek Topolánek. Může se to opakovat?

To považuji za velmi nepravděpodobné.

A mohl byste ji vést třeba vy?

V tuto chvíli není prostor pro velká slova a hrdinské výroky, a to proto, že hledáme takové nastavení a půdorys, který umožní politickou dohodu, na jejímž konci je jednota. Kdyby šla ODS do voleb nejednotná, prohraje.

Čili o kandidatuře přemýšlíte?

Samozřejmě i o této alternativě přemýšlím, protože jsme ve složité situaci. Je možné uspět, jenom když každý obětuje to, co umí a může, a přispěje do společného. Samozřejmě i o tom uvažuji, ale priorita je jednota ODS, dohoda uvnitř pražské ODS, postavení kandidátky s největším potenciálem uspět.

Půjdete se v neděli podívat na Hradčanské náměstí, nebo máte jinou příležitost, jak se setkat s americkým prezidentem Barackem Obamou?

Stoprocentně půjdu na Hradčanské náměstí nejenom si poslechnout zvěstování amerického prezidenta v čase globální ekonomické krize. Jsem na něj zvědav jako na člověka a velmi se na to setkání těším.

Setkání. Znamená to, že máte naplánovanou schůzku?

V tuto chvíli je nesmírně těžké jakýmkoli způsobem vstupovat do protokolárního zajištění programu amerického prezidenta. Přesto věřím, že jako pražský primátor budu mít příležitost mu alespoň potřást pravicí.

Praha má s Obamou spoustu starostí. Magistrát ve čtvrtek zakázal pochod antiradaristů k Nuselskému mostu. Zdůvodnil to stejně jako předchozí zákaz demonstrace na Palachově náměstí především omezením dopravy. Nejsou to zástupné argumenty?

Nikoli, když si uvědomíme, že do Prahy přijíždí na summit nejenom americký prezident, ale také třicet hlav států, které reprezentují obrovskou politickou sílu při správě tohoto světa. Každý státník představuje kolonu automobilů po městě. Znamená to poměrně dramatický zásah do běžného života města. Připočteme-li k tomu samostatnou kolonu paní Michelle Obamové, Hillary Clintonové a některých dalších, bude se po Praze pohybovat možná 35 vrcholných delegací. Každá svým vstupem na pražskou komunikaci způsobí dopravní omezení. V sobotu odpoledne bude poměrně dlouho uzavřená Evropská v obou směrech. O 24 hodin později, až skončí summit Evropa–USA, obrovská síla více než 30 delegací se bude přesouvat na letiště Ruzyně. Troufnu si tvrdit, že v tu dobu v Praze dojde k největším problémům, protože neděle odpoledne a večer je v Praze faktickou dopravní špičkou.

Dovolil bych si požádat všechny ty, kdo se tu budou pohybovat v severozápadní části Prahy, aby použili jiné příjezdové cesty, protože tudy to prostě nepůjde. Současná omezení kolem Kongresového centra a kolem Pražského hradu dávají takovou zátěž, že jakékoli další uzavírky spojené s péčí o bezpečnost pochodu skupiny vyjadřující svůj názor nejsou dle mého soudu možné. Myslím, že úředníci rozhodli naprosto správně.

Praha tedy bude o víkendu připomínat obleženou pevnost, ale…

…na jednu stranu obleženou pevnost, na druhou stranu to bude v sobotu a v neděli pravděpodobně nejbezpečnější místo na světě. Konečně si jako primátor vyzkouším, jak by to vypadalo, kdyby se naplnila má přání, která nejsou reprezentována žádnou formou policejního státu, ale prostě a jednoduše slušnými počty uniformovaných policistů v ulicích.

Ale představují antiradaristé bezpečnostní riziko, nebo máte informace o jiných radikálech, třeba z ciziny?

Nemyslím si, že by antiradaristé představovali bezpečnostní riziko, ani jiná, byť militantní skupina z ČR. Samozřejmě Barack Obama je nejvlivnějším hráčem mezinárodní diplomacie, utváří vztahy i se složitými a nedemokratickými režimy Středního východu a nejenom to. Přijíždí v čase, kdy celý svět ohrožuje globální ekonomická recese, krize. Očekává se od něho jakési spásné řešení. Přijíždí v roli vizionáře, spasitele. Vytváří to obrovská očekávání a dává mu to roli, která může být výzvou pro nejrůznější teroristické organizace a militantní nedemokratické režimy. V tuto chvíli nemám ale žádné poznatky o takové hrozbě a stejně bych je nemohl sdělit. Barack Obama přijíždí s celou armádou ochránců a bezpečnostních expertů.

Zmínil jste krizi, ale v Česku se také čeká, co řekne Obama o radaru. Co vy byste chtěl od něho o tom slyšet?

Odzbrojení, jako avizované téma jeho nedělního projevu, samo o sobě evokuje otázku protiraketové a radarové základny na území Polska a ČR. Je to téma, které se prostě dostává na vedlejší kolej. Nemohu předvídat, jestli se americký prezident vůbec k této otázce vyjádří ani jak se k tomu historickému záměru postaví americká diplomacie. Ale nové politické reprezentace Spojených států vždy respektovaly rozhodnutí svých předchůdců v mezinárodní politice. Mám na mysli smlouvy, závazky.

Nabízí to hypotézu, že nějaká míra či jistota kontinuity tu nejspíš bude, ale vnímám, že energie, které byla orámována zájmem americké i české strany, se postupně vytrácí.

Lídři zemí G20 ve čtvrtek oznámili, že do boje s krizí investují bilióny dolarů. Předtím Mirek Topolánek takové intervence přirovnal k cestě do pekel. Co si o tom myslíte vy?

Souhlasím naprosto s těmi střízlivými ekonomickými analýzami a zastánci liberálnějšího pojetí, kteří se brání přemíře regulací a brání se tomu vnímat hospodářskou krizi jako příležitost zavést do ekonomického časoprostoru stovky dalších omezení a regulačních nástrojů. Jsem přesvědčen, že rozhodující v tuto chvíli není kvantita a objem investovaných prostředků, ale spíše kvalita a strategická citlivost, kam finanční prostředky nakonec půjdou. A jsem přesvědčen, že devět z deseti Čechů ani pořádně neví, kolik nul má bilión dolarů.

Kdybychom se od globální ekonomiky vrátili do Prahy, máte už nějaký odhad, jak se krize promítne třeba do městských investic, jak ovlivní třeba dopravní stavby?

Při přípravě rozpočtu pro rok 2009 už jsme kalkulovali s tím, že krize může přijít. Nevěřili jsme optimistickým prognózám, které říkaly, se ČR vyhne a že ekonomika stále poroste, i když pomaleji. Připravili jsme velmi konzervativní odhad příjmu a rozumnou konstrukci výdajů rozpočtu. Nemusíme si v tuto chvíli půjčovat na naše investice, protože jsme jednoduše řečeno s krizí počítali.

Samozřejmě, kdyby se krize měla dále prohlubovat a hrozily by propady vyšší, než je částka dvě miliardy korun, tak bychom se dostávali do dramatické situace, ve které bychom některé stavby musely zastavit. Kdyby došlo k absolutnímu propadu, což neočekávám, dostali bychom se do výpadku rozpočtu někde kolem 5–7 miliard. Je to úplně pekelná představa, kterou téměř nechci ani vyslovit, protože si myslím, že nenastane. V tom ohledu jsem relativním optimistou.