Zajícem Palachův čin hluboce otřásl a rozhodl se, že se stane "živou pochodní číslo 2". Aktem veřejné sebevraždy, která pramenila z rozhořčení z veřejných poměrů, jež nezměnila ani smrt Jana Palacha, se rozhodl manifestovat proti stranickému totalitarismu a nastupující normalizaci.

V průchodu domu číslo 39 mezi hotely Jalta a Evropa na Václavském náměstí vypil připravenou kyselinu chlorovodíkovou, aby podle svých slov nemohl křičet bolestí, namazal se pastou na parkety, polil se benzínovým čistidlem a zapálil. Plameny však byly rychlejší než on sám, na náměstí už vyběhnout nestačil. Na popáleniny zemřel ještě téhož dne.

V dopise, který měl Zajíc u sebe, napsal: "K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory!"

S úmyslem se upálit se Zajíc nijak netajil, věděli o něm jeho spolužáci, kteří se mu snažili sebevraždu rozmluvit, tak vyučující. Jednou z těch, kterým byly jeho pohnutky dobře známy, byla i Eva Vavrečková. Sice nebyla Janovou spolužačkou, ale kamarádkou a slíbila mu, že bude "pochodní číslo 3". Palach jí před svým činem napsal dopis, aby se upálila přímo v pražském Muzeu na očích veřejnosti. Sama Eva tak podle svém pozdějším rozhovoru pro měsíčník MY 69 hodlala učinit 8. března. Zajícův dopis se k ní však nedostal.

Přestože si Zajíc přál být pohřben v Praze za doprovodu podobných manifestací, jako tomu bylo u Palacha, úřady pohřeb zakázaly a on byl proto 2. března 1969 pochován v rodném Vítkově.

Vlastnoručně podepsané prohlášení Jana Zajíce určené veřejnosti:

Občané republiky Československé!!! Protože se navzdory činu Jana Palacha vrací náš život do starých kolejí, rozhodl jsem se, že vyburcuji Vaše svědomí jako pochodeň č. 2. Nedělám to proto, aby mne někdo oplakával, nebo proto, abych byl slavný, anebo snad, že jsem se zbláznil.

K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory! Pamatujte: „Když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik.“ Nemáme se čeho bát – jedině smrti. Ale: „Smrt není zlá, strašné je jenom umírání“ A toto je pomalé umírání národní svobody.

Nenechte si hrdý a krásný český a slovenský lide diktovat, s kým navěky půjdeš! Vy všichni, na které můj čin zapůsobí a kteří nechcete, aby byly další oběti, uposlechněte následující výzvy! Stávkujte, bojujte! „Kdo nebojuje, nezvítězí!“ Nemám na mysli jen ozbrojený boj! Ať moje pochodeň zapálí Vaše srdce a osvítí Váš rozum! Ať moje pochodeň svítí na cestu k svobodnému a šťastnému Československu!

Měli jsme dvě šance a obě jsme promarnili. Vytvářím šanci třetí. Nezahazujte ji! Jen tak budu žít dál. Umřel jen ten, kdo žil pro sebe!!!