Úředníky vyhláška rozumí všechny pracovníky stáních i samosprávných orgánů - s výjimkou policie, hasičů, pošťáků apod. Vyhláška stanoví také sazby za každou započatou hodinu, kterou představitel obce stráví s cizím úředníkem na jeho žádost. Starosta si účtuje tisíc korun, řadový představitel obce jen pět set. Zásady tržní ekonomiky uplatňují i jindřichovičtí radní, jinak známí nekonzumentskými a ekologickými počiny.

Je jisté, že vyhlášku po přezkoumání její zákonnosti krajský úřad nebo nejpozději Ústavní soud zruší. Obec totiž nemůže, aspoň podle současného právního řádu a ústavního pořádku, zakázat pracovníkům spádového pověřeného obecního úřadu z Nového Města pod Smrkem ani z krajského úřadu v Liberci či ze státních orgánů, aby na území obce bez předchozího povolení ve služebních věcech vstupovali. A nemůže je ani kasírovat za čas, který s nimi obecní radní stráví. Doufám dokonce, že s tím jindřichovický starosta a tamní radní počítají a že to dávají najevo recesistickým vyvedením vyhlášky a jejího piktogramu.

Zrušením vyhlášky ovšem nezmizí skutečný problém, jímž je přetěžování obcí agendou shora a v širším smyslu vztah obce k tzv. pověřenému úřadu, ke kraji a ke státním orgánům i vztah samosprávy a státní správy obecně. Postesk jindřichovického starosty, že z radnic zase dělají národní výbory, nelze brát na lehkou váhu. Pozitivní odezva z jiných radnic nijak nepřekvapuje. Ostatně už slánský program "nulové tolerance" nebyl zaměřen jen vůči těm, kteří jsou městu dlužni nebo jinak se v jeho očích provinili, ale zcela výslovně i proti státním orgánům. Město prý bude rozhodovat, zda vůbec odpoví na jejich dopis či dotaz. I Slaný je přetížen zbytečnou agendou. A přitom je jeho úřad sám takzvaným pověřeným úřadem, na nějž pro Slánsko přešla část působnosti, loni ještě vykonávané kladenským okresním úřadem.

Zdá se, že ve městech, kde byly do konce loňského roku okresní úřady, zvládají staronovou agendu v přenesené působnosti docela dobře. Mnoho problémů nedělá ani hranice mezi trojí odpovědností - výhradní působností obce, výhradní působností státu (policie, justice, hygienická ochrana, inspekce životního prostředí atd.) a působností přenesenou, kdy obecní a krajské úřady jednají za stát, jeho jménem a pod jeho kontrolou. Horší je to v obcích pověřených novou agendou a nejhorší asi v malých obcích, kterým nejen přenesené působnosti přibyly, ale které nejrůznější samosprávné i státní orgány obtěžují množstvím dotazů a úkolů, jež asi nejsou nezbytné.

Je asi také pravda, že obce k tomu nemají dost finančních a dalších prostředků. Krajské úřady s pomocí krajských rad, ale také ministerstvo vnitra a další ústřední orgány by měly, po devíti měsících, provést bilanci vzájemné spolupráce všech orgánů a měly by obcím pomoci - radou, změnou postupů a možná i předpisů. Je to nutné i proto, že reforma veřejné správy prošla jen prvním krokem. Jindřichovice pod Smrkem zahájily netradičním, a přiznám se, že i sympatickým krokem veřejnou debatu o výsledcích této reformy.

Máme-li a hlavně chceme-li (kvůli sobě, ne kvůli EU) dále rozšiřovat zásadu subsidiarity, podle níž se má o věcech veřejných rozhodovat na nejnižší možné úrovni, budeme působnost samosprávy dále rozšiřovat. Stát si ponechá jen kontrolu toho, za co podle ústavního pořádku a mezinárodních dohod nese sám odpovědnost. Předpokladem těchto budoucích změn je ale odstranění či zmírnění současných problémů, a to zejména ve spolupráci vyšších orgánů s obcemi.