Tak například právo pastvy by umožnilo chovatelům hospodářských zvířat hnát dobytek na pastvu i na cizí pozemek, aniž by si ho museli od majitele pronajímat. Toto právo by mohli získat vydržením, tedy pokud na stejném místě pasou déle než deset let, nebo by si ho s majitelem pozemku sjednali smluvně. Proti pronájmu má tato forma věcného břemene své výhody, majitel pozemku by totiž mohl svou půdu dál využívat.

Právo pastvy je jednou z takzvaných služebností, které zákon výslovně ustanovuje. Služebnosti jako zvláštní forma věcného břemene zmizely z českého práva v roce 1950. V Německu, Rakousku nebo ve Švýcarsku jsou samozřejmostí.

Na rozdíl od věcného břemene služebnost vlastníka (například pozemku) zatěžuje méně. „Nenutí ho k aktivnímu jednání. Má povinnost jen trpět, že se někdo jiný v určitém rozsahu podílí na užívání jeho věci. Například že oprávněný bude chodit přes jeho pozemek,“ vysvětluje autor zákoníku Karel Eliáš z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Zatímco Eliáš je o potřebnosti změny přesvědčený, Agrární komora, která sdružuje například zemědělce nebo lesníky, už tak nadšená není. „Dřív, když existovaly obecní pastviny a lidé tam každý den vyháněli dobytek na společnou pastvu, to nějaký význam mělo. Ale v současném hospodářském životě to určitě velkou roli hrát nebude. Zemědělci si pastviny mohou přece pronajmout,“ říká tajemník komory Jan Záhorka, kterého plánované ustanovení občanského zákoníku překvapilo.

„A pokud jde o vydržení práva pastvy nebo třeba cesty, to přece platí. Nikdo vám nemůže zakázat užívat cestu, kterou se dostáváte na svůj pozemek nějakých dvacet let,“ dodává Záhorka.

Pozemky jsou už většinou rozdělené

Jeho slova potvrzuje i zemědělec Josef Kvašňovský z Českobudějovicka. „Pozemky jsou už většinou rozdělené, majitelé využívají dotačních titulů a jen těžko se získává pronájem či holá pastva. Toto ustanovení by snad mohlo pomoci farmářům na Šumavě,“ konstatuje Kvašňovský.

Situaci shrnuje předseda ZOD Borovany na Českobudějovicku Jindřich Kořínek: „Pokud se v zákoně zmíněné ustanovení objeví, tak nám neublíží, ale ani neprospěje.“

Podle Eliáše však mají služebnosti vyjmenované v návrhu, např. právo na vodu, právo stezky, průhonu a cesty nebo zmíněné právo pastvy, v zákoně své místo. „Osnova upravuje jen to, co může být, zvláště na venkově nebo v chatařských a zahrádkářských osadách, ale i při jiných příležitostech ještě dnes dobře využito,“ podotýká autor zákona.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS) je zatím opatrný. „O právu pastvy budeme určitě mluvit, zda tam takové ustanovení má či nemá být,“ uvádí Pospíšil.