Podle prvoinstančního soudu ministerstvo zacházelo s Bašovskou jinak než s dalším zaměstnancem, který se nacházel v obdobné situaci. Městský soud však nalezl jinou situaci, ve které podle něj zaměstnavatel postupoval u mužského pracovníka stejně jako u Bašovské.

Bašovská pracovala krátce v roce 1999 a poté znovu od roku 2000 na velvyslanectví v Libyi. V lednu 2002 se musela vrátit zpět do Prahy na ministerstvo zahraničí. Podle hodnocení vedoucího totiž porušila bezpečnostní zásady, a proto jí bylo odebráno pověření k nakládání s utajovanými skutečnostmi. Bez něj nemohla dále pracovat jako diplomatka a dostala výpověď. Pověření uděloval bezpečnostní ředitel ministerstva do doby, než pravomocně rozhodne Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Bašovská se v roce 2004 obrátila na soud.

V podobné situaci jako Bašovská se ocitl i jiný diplomat v Kazachstánu. Podle obvodního soudu tak vyšlo najevo, že i když se u muže také zjistilo bezpečnostní riziko a musel se vrátit do Prahy, o oprávnění bezpečnostního ředitele nepřišel. Vedení čekalo až na rozhodnutí NBÚ a diplomat zůstal zaměstnancem. V jeho případě tedy ministerstvo postupovalo jinak než u Bašovské.