A právě pražský městský soud se za něj postavil a Klausovi v červnu nařídil, aby do půl roku řekl, zda Langra jmenuje, nebo nejmenuje soudcem.

„Soud dal svým verdiktem panu prezidentovi dvě podmínky. Zaprvé uznal mou žalobu a uložil, aby bylo rozhodnuto o mém jmenování či nejmenování. Zadruhé uložil žalovanému zaplatit mé soudní výlohy. Tu druhou podmínku přitom už pan prezident splnil, částku kolem 6500 korun už jsem od jeho kanceláře obdržel,“ řekl v pátek Právu Langer.

Klaus si proti verdiktu městského soudu podal kasační stížnost, kterou má posoudit Nejvyšší správní soud. Podle mluvčího Hradu Petra Hájka prezident čeká právě na jeho stanovisko.

Nejvyšší správní soud ji však dostal až v říjnu a jestli o ní stihne do 17. ledna rozhodnout, je velmi nejisté. Případ už přitom na stole jednou měl, když rozhodoval pro změnu o kasační stížnosti Langra. Tehdy svůj verdikt ve prospěch čekatele vynesl až po devíti měsících. „Je podaná kasační stížnost a čekáme na její vyřízení. Věříme, že do doby uplynutí zmíněné lhůty bude vyřízena. Pan prezident se domnívá, že do vyřízení té stížnosti nemůže rozhodnout,“ trvá však na svém Hájek.

Důvody odmítnutí musí sdělit

Mluvčí Nejvyššího správního soudu Aleš Roztočil však Právu potvrdil, že Klaus se musí řídit tím, co mu uložil pražský městský soud. „Pokud by ten správní orgán, což je v této věci pan prezident, v dané lhůtě nerozhodl, porušil by tím povinnost, kterou mu uložil městský soud,“ vysvětlil Roztočil. Soud přitom Klausovi nenařizuje, aby Langera jmenoval. Pokud by však Klaus Langra i nadále odmítal jako soudce, musí pro to uvést konkrétní důvody.

Langer totiž všechny podmínky pro výkon soudcovského povolání už dávno splňuje, a to včetně věkové hranice 30 let. Ačkoliv prezidentovi hrozí, že bude jednat v rozporu se zákonem, potrestán za to být nemůže. Podle ústavy je totiž „prezident neodpovědný“za své činy.