Žena má vzácnou poruchu růstu, ale nevzdává se. Dělá radost dětem i seniorům

Marie však svůj život nevzdává, bojuje, a dokonce se snaží zlepšovat dny nejen svému manželovi a synovi, ale i cizím dětem, seniorům a zdravotně postiženým lidem.

Narodila se s šesti prsty na rukou, ty dva nadbývající jí lékaři brzy po narození amputovali. Její motorika v rukou je však značně omezená, potřebuje proto asistenci. Má také o dvě třetiny kratší končetiny, měří 141 centimetrů. Trápí ji bolesti v kloubech, má artrózu třetího stupně a neskrývá, že se potýká i s depresemi a úzkostmi.

„Měla jsem dvě možnosti, buď sedět v koutě, brečet a litovat se, ale to by nikam nevedlo, nebo být aktivní a společnost informovat o vzácné genetické vadě. Zvolila jsem tu druhou možnost,“ usmívala se Marie.

Protože vystudovala pedagogiku na Střední škole prof. Zdeňka Matějčka v Ostravě-Porubě, tak tři a půl roku pracovala jako učitelka ve školce. Kvůli svým zdravotním problémům však musela tuto práci opustit, ale nehodlala to jen tak vzdát.

„Vymyslela jsem projekt, který jsem nazvala Jiné omalovánky, kdy tvořím za pomoci svého syna a manžela z certifikované sádry omalovánky a nabízím je dětem ke kreativní tvorbě. Nově i seniorům a zdravotně postiženým lidem. Ráda bych tuto neziskovou činnost rozšířila i třeba na firemní workshopy,“ popisovala žena, která je od loňského roku v plném invalidním důchodu.

Musela o něj ale dlouho bojovat, její vzácné postižení totiž nebylo v tabulkách.

„To mi hodně pomohlo, protože bývám hospitalizovaná v nemocnici, chodím na různé rehabilitace, snažím se udržet ten svůj současný zdravotní stav co nejdéle. Lékaři mi říkají, že mi hrozí invalidní vozík, protože sice je mi teprve čtyřicet jedna let, ale mé klouby a páteř jsou opotřebované, jako kdyby mi bylo pětašedesát,“ popisovala Marie a dodala, že proto se snaží klouby šetřit a používá chodítko a berle.

„Chodím i na kloubové výživové injekce do kolen. Bohužel je zdravotní pojišťovna nehradí, finančně mi proto s nimi pomáhá veřejná sbírka nadačního fondu Zlatá muška,“ líčila žena a dodala, že bez podpory rodiny a zvenčí by to prostě nešlo.

„Mám šikovného šestnáctiletého syna, který se učí na truhláře a hodně mi pomáhá. Pomoc se mi dostává i od mého manžela, který je však také vážně nemocný,“ upozornila.

„Finančně mě momentálně podpořil nadační fond Vítkovice Steel, který mi dal dotaci, z níž nyní čerpám. Mohu ty peníze používat na materiál na omalovánky a na to, abych se s pomocí manžela a syna dostala do těch různých zařízení. Ta to mají zdarma a ani já za to neberu žádné peníze. Je to můj koníček, který mi pomáhá vyrovnat se s náročným každodenním životem,“ shrnula.