Článek
Primář urologického oddělení Fakultní nemocnice Ostrava Jan Krhut řekl, že pacienti se s tímto problémem velmi neradi svěřují. Ženy většinou jsou schopny o něm mluvit, muži ho tají a přicházejí k lékaři často pod záminkou, že se v noci stále budí. "Mají pocit, že by je tato přízemní obtíž mohla sesadit z vrcholu pána lidstva, a stydí se," vysvětlil. Muži se tedy obvykle přiznají až po cílených dotazech lékaře.
Podle Oldřicha Šottnera z urogynekologické ambulance Fakultní nemocnice Bulovka bývá často problém také v tom, že praktičtí lékaři, kam muži nejspíše přijdou, se jich cíleně neptají. Podle evropských studií má zhruba polovina lékařů nechuť či nezájem zabývat se u svých pacientů problémy s močením. Přitom nemoc, kdy postiženého nejméně osmkrát denně přepadá náhlá a nutkavá potřeba močit, mnohdy ani nestihne dojít na WC a v noci se opakovaně kvůli potřebě močit budí, se dá léčit.
Léčba existuje, lidé se však často stydí
Asi 40 procent případů onemocnění zůstává podle evropských studií nezjištěno. Znamená to, že se mnoha pacientům nedostane odpovídající péče. Většinou čekají s vyhledáním pomoci půl roku až rok od začátku příznaků. "Podnětem pro vyhledání pomoci je až zhoršení příznaků, porucha spánku či znepokojení, že se může jednat o vážné onemocnění," shrnul lékař.
Muži se podle Šottnera obvykle léčí u svého praktického lékaře, ten odesílá složitější případy k urologovi. Ženy najdou pomoc kromě praktika také u svého gynekologa, na složitější případy se specializují urogynekologové.
Léčba začíná úpravou denního režimu, pacient se trénuje, aby mu stačilo močit jednou za tři až čtyři hodiny. Pomáhají mu speciální léky, které blokují receptory ve svalovině močového měchýře, tím omezují nutkání na močení.
Další možností jsou měchýřové pacemakery - do zad pacienta blízko nervu, který řídí funkci měchýře, se umístí malá elektroda. Procházející elektrický proud pak činnost měchýře usměrní. Pokud všechny tyto metody selžou, léčí se obtíž operačně nebo aplikací botulotoxinu.