Článek
V té době si paní Věra zcela zakázala používat slova jako vzdát se, pochybuji nebo nevěřím. Naučila se bazální stimulaci, fyzioterapii, ergoterapii, masážím, začala sama o svého syna v nemocnici pečovat a všechny špatné a negativní zprávy ignorovala.
Po dvou měsících usilovného boje přišla první dobrá zpráva. Pepa se probral z kómatu.
„Když poprvé pohnul palcem na pravé ruce, věděla jsem, že to dokážeme a zachráníme ho,” svěřuje se paní Věra.

Pepa s maminkou
Stav Pepy se rychle zlepšoval, a tak ho maminka pomalu znovu učila jíst, pít a mluvit. Po dlouhých 10 měsících pobytu v nemocnici si konečně mohla syna odvézt domů. Stále se mu intenzivně věnovala, naučila ho opět číst, počítat, dohnali spolu i učivo zeměpisu, dějepisu, ale i českého a německého jazyka.
Pepa tak díky usilovné péči své maminky po všech stránkách prospíval. Když se vracel z nemocnice, vážil při své výšce jen 50 kilogramů, dnes už se u něho váha stabilizovala na 100 kg.
Oporou a velkým pomocníkem byl paní Věře po celou dobu i její druhý manžel, a tedy Pepíkův nevlastní otec. Bohužel on sám před časem onemocněl rakovinou, a paní Věře tak přibyl další stres a v podstatě i boj za život partnera. V té době se začala bát, že už to všechno nezvládne, ale s partnerem nic nevzdali, bojovali a stále bojují.

Pepa se svou maminkou a nevlastním otcem před nehodou.
Bohužel na většinu fyzické zátěže je nyní paní Věra sama. Manžel nesmí nic těžkého nosit ani zvedat. Pepa sice udělal obrovské pokroky, ale stále sám nechodí, paní Věra ho tak musí neustále zvedat a s něčím mu pomáhat, což je pro ni hodně náročné. Samotnou ji totiž čeká operace krční páteře, kterou odkládá, dokud Pepa nebude stát na nohou, což je běh na dlouhou trať.
Dlouho se bála říci si o pomoc druhých – byla přesvědčena, že je to ostuda. Až když se dostala opravdu do úzkých, odhodlala se ke zveřejnění příběhu svého syna.

Každý pokrok je pro Pepu i maminku s partnerem malé vítězství.
Ze všeho nejvíce by jí nyní pomohla svislá schodišťová plošina. Bohužel z pohledu úřadů na ni budou mít nárok až za dva roky, což je velmi dlouhá doba, i s ohledem na zdravotní stav paní Věry. Proto jí Asociace rodičů s DMO a přidružených nemocí ČR zřídila pro tyto účely účet (na její jméno, jelikož Pepa není schopen právních úkonů, a tudíž je soudem určena jako jeho opatrovnice).
Účet u FIO banky je výhradně určen jen na čerpání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, které bude muset paní Věra vždy doložit fakturami.
Pokud vás zaujal příběh Pepy a jeho maminky a chcete jim přispět na plošinu, případně další pomůcky, pak můžete na číslo účtu: 2800839292/2010, pro platby ze zahraničí IBAN CZ 112010000000.