Článek
S opatřeními v důsledku koronaviru se každý vyrovnával po svém. Někteří dokázali ignorovat zastrašující tón a chovat se dospěle, tedy dodržovat opatření a být zodpovědní k sobě i druhým lidem. A to přestože to i pro ně bylo zajisté náročné.
Jiní se s danou situací vyrovnávali hůře. Všechna opatření je natolik vykolejila, že vše ustrašeně přijímali, až v podstatě se slepou poslušností. Mnozí z těchto lidí ztratili své přirozené síly i obrany a stali se tak psychicky i fyzicky náchylnější k nemoci.
Mezi námi ale byli i tací, v nichž daná situace vyvolala rebelství proti autoritě a chovali se v podstatě jako puberťáci, kteří v podstatě zbytečně riskovali a ohrožovali tak sebe i druhé.
Radkin Honzák: Úzkost se nedá zaplašit, dá se vypnout řešením racionálních věcí
Bohužel ani návrat do normálu nebude zcela pohodový
„Domnívám se, že nikdo z nás nedokáže odhadnout, jak velké dopady na psychiku mají opatření, která byla u nás zaváděna. Z příběhů lidí, kteří kontaktují naši krizovou linku důvěry, bych chtěla zdůraznit, že psychiku člověka ovlivňuje i to, jak jsou opatření prezentována a nastavována,“ zdůrazňuje Hana Regnerová, ředitelka Modré linky.
V posledních dnech se počet kontaktů na chvíli na krizové lince důvěry vrátil do běžných čísel. Klienti ale volají stále, příběhy jsou možná zamotanější než na začátku nouzového stavu a odrážejí se v nich problémy a trápení nedořešených záležitostí před karanténou.
Může to být i tím, že lidé se postupně “zabydleli” v daných opatřeních, není to již nic nového. Z nejistého se stává běžnost všedního dne, i když odlišná od toho, co znali dříve.
Jak bojovat s osamělostí
„Z naší zkušenosti si však dovolujeme apelovat na to, že tato situace může být nebezpečnější než před měsícem. V té době se strach mohl i navenek přiznat, nyní už to začíná být možná trochu nepatřičné. Ale psychické stavy mají svoji dynamiku a napětí, které bylo v minulých dnech, se může projevit až ve dnech či týdnech dalších. Je pak těžké detekovat, kde se ty divné stavy vzaly, což může způsobit ještě větší úzkost a propad psychiky,” varuje Hana Regnerová.
Lidé by proto návrat do běžnějšího života neměli podceňovat, někdy se může jednat o složitější záležitost než na začátku nouzového stavu. Neměli by se proto bát i nadále se obracet na krizové linky a linky důvěry.
