Článek
Parazit zvaný acanthamoeba se běžně vyskytuje v půdě a v čisté vodě, včetně pitné vody z vodovodu. Když se tento parazit dostane do oka, nemusí se nic stát, pokud ovšem nenosíte kontaktní čočky, jak tomu bylo u Charlotte Clarksonové.
Jakmile se kapka vody s mikroskopickým parazitem zachytí mezi rohovkou a kontaktní čočkou, umožní to parazitovi se zavrtat do rohovky a způsobit tzv. akantamébovou keratitidu neboli zánět rohovky.
Napadené oko nejdříve svědí a rohovka zašedne. Postupně se objevuje na rohovce kruhovitý flíček – infiltrát – a oko začne bolet, být velmi citlivé na světlo a až u jedné čtvrtiny případů může dojít k úplnému oslepnutí.
V Česku tento problém ročně potká 1-2 lidi, ve Velké Británii kolem 50 a celosvětově až 3 miliony lidí. Podle výzkumu charitativní organizace Fight For Sight se tak z 95 % děje u nositelů kontaktních čoček.
Znepokojivé snímky ukazují, co může očím způsobit spánek s kontaktními čočkami
Největší riziko je přitom u lidí, kteří nosí kontaktní čočky pro opakované a prodloužené nošení, zatímco minimální riziko hrozí lidem nosícím jednodenní čočky. Nicméně nesmí je aplikovat vlhkou rukou, což se stalo u Clarksonové.
I z tohoto důvodu mnozí optici lidem nedoporučují, aby se s kontaktními čočkami sprchovali či plavali v bazénu. Stejně tak zakazují kontaktní čočky čistit ve vodě z vodovodu.
Bohužel lidé tato rizika stále podceňují. „Věděla jsem, že se s čočkami nesmím sprchovat či koupat, ale neměla jsem vůbec tušení, že tak obrovský problém může způsobit i opravdu minimální množství vody,” svěřila se Daily Mailu Clarksonová, jejíž oko bylo parazitem napadeno na letním táboře v Kanadě.
Po 28 letech našla ztracenou kontaktní čočku. Zaseklou pod očním víčkem
Že se něco děje, pocítila hned následující den po nasazení kontaktní čočky, kdy se probudila s tím, že měla pocit zrníčka písku v oku. Postupně oko bolelo víc a víc, zčervenalo a na víčku se jí objevila bulka podobná ječnému zrnu. Optik jí doporučil v domnění, že se jedná právě o ječné zrno, antibiotické kapky. Ty ale nezabíraly a bolest v oku se neustále zhoršovala.
Až oční lékař, který jí oko důkladně prohlédl, zjistil, že se jedná o zánět rohovky, nicméně jeho odhad byl, že za problémem stojí infekce způsobená virem oparu, a předepsal jí steroidní kapky, které ale také nepomohly. Následující měsíc tak strávila v zatemněné místnosti, protože pobyt na světle byl pro ni velmi bolestivou záležitostí.
Až lékař v nemocnici, kam se následně dostala, se jí zeptal, zda nenosí kontaktní čočky a nechal u ní udělat speciální vyšetření. To zprvu vyšlo negativně. Že se jedná o acanthamoebu, potvrdilo až další vyšetření lékařů ve Skotsku, a to až 4 měsíce poté. Bohužel pro Charlotte bylo již pozdě. Aby léčba zabrala a došlo k úplnému uzdravení oka, je nutné ji aplikovat do měsíce od napadení parazitem.
Jedinou nadějí pro Charlotte tak je v současné době transplantace rohovky, při které je poškozená rohovka nahrazena dárcovskou.