Článek
Poruchy krátkodobé paměti, špatná orientace, neschopnost se rozhodovat a nakonec i zhoršení schopnosti vykonávat některé činnosti. To jsou jedny z prvních příznaků nemoci, která ničí nejen osobnost svého nositele, ale fungování celých rodin. Jak odborníci dodávají – „epidemie“ alzheimera je daň lidstva za to, že se dožívá čím dál vyššího věku.
„Nemoc přichází u několika procent lidí nad šedesát let, ale s vyšším věkem je její riziko daleko vyšší, takže jde až o čtvrtinu či dokonce třetinu lidí nad osmdesát let,“ řekla Právu gerontoložka a předsedkyně České alzheimerovské společnosti Iva Holmerová. Společnost Alzheimercentrum uvádí, že podle odhadů trpělo touto nemocí v roce 2000 na světě asi 17 až 25 miliónů lidí, v roce 2008 již 37 miliónů.
Nemoc se nevyhnula ani Česku
V České republice to bylo v roce 2000 zhruba 50 až 70 tisíc osob, v roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude nalezena a zavedena účinná léčba, Mezinárodní sdružení pro Alzheimerovu chorobu odhaduje, že do roku 2050 vzroste počet nemocných na celém světě čtyřnásobně, minimálně na 100 miliónů případů.
Český ústav zdravotnických informací a statistiky vede evidenci pouze těch pacientů, kteří se léčí s již rozvinutou demencí v ambulantních nebo lůžkových zařízeních. V roce 2012 bylo v českých psychiatrických ambulancích léčeno s demencí u Alzheimerovy nemoci celkem 15 352 pacientů, z toho bylo 67 procent žen. Novější data ústav nemá.
Potichu řádí až 20 let
Současná medicína tuto chorobu dosud nedovede účinně léčit, pouze zpomalit její postup. „V současné době máme k dispozici pouze symptomatickou léčbu, tedy léky, které mohou do určité míry zmírnit některé příznaky onemocnění, což vede ke zpomalení jeho průběhu. Jedná se zejména o léky ze skupiny kognitiv. Dále existuje dostatek vědeckých důkazů pro účinnost psychosociálních intervencí, podpory, poradenství a dalších metod,“ popsala Právu Holmerová.
„Onemocnění vzniká daleko dříve, než se projevuje. První známky poškození neuronů mohou předejít rozvoj prvních příznaků onemocnění až o deset, dokonce dvacet let,“ upozornila gerontoložka. Kromě poruch paměti, horší orientace a ztráty soběstačnosti se u pacientů zhoršuje schopnost správně se vyjadřovat, rozumět složitějším pojmům a situacím, plánovat a organizovat.
Péče celých 24 hodin
„Rozvíjí se syndrom demence, který zahrnuje kromě poruch kognitivních funkcí také změny soběstačnosti a některé další psychické příznaky,“ dodává Holmerová. Péče o nemocného pacienta, u kterého se kvůli alzheimerovi rozvinula i demence, je podle ředitelky domova seniorů U Fontány v Přelouči Danuše Fomiczewové práce na 24 hodin denně.
„Nemocný člověk postupně ztrácí všechny schopnosti, je inkontinentní, nenají se sám, je dezorientovaný. Pečující člověk musí péči rozložit do celého dne, ve dne i v noci,“ řekla Právu. Právě proto vznikají v republice denní centra, kde lze nemocného na pár hodin denně nechat. Pro těžší případy jsou vhodná pobytová centra, kde nemocný člověk už natrvalo bydlí.
Za pobyt v ústavu se platí
„V České republice je solidarita s lidmi, kteří mají handicap, poměrně dost vysoká. To znamená, že rodina může požádat o umístění člověka trpícího demencí do domova se zvláštním režimem, kde jsou specializovaní zaměstnanci školení pro práci s těmito lidmi,“ uvedla Fomiczewová. Pobyt není zdarma.
Nemocný platí ze svého důchodu ubytování a stravu, pokud však nemá na plnou úhradu, platí za něj zbytek stát nebo zřizovatel – tedy kraj či obec. Péči ošetřovatelů hradí obvykle opět stát – formou příspěvku na péči, který činí ve třetím a čtvrtém stupni postižení osm až 12 tisíc korun.
Plán Alzheimer
Kvůli stále stoupajícímu počtu nemocných pacientů alzheimerem ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v roce 2010 vymyslelo tzv. plán Alzheimer, který měl za cíl zanalyzovat situaci a pokrýt potřeby nemocných a jejich rodin.
K 20. listopadu 2013 bylo podle informací Ministerstva práce a sociálních věcí v ČR registrováno 230 domovů se zvláštním režimem s celkovou kapacitou 11 783 lůžek, jejichž cílovou skupinou jsou právě osoby trpící demencí.
Ty však mohou rovněž využívat služeb týdenních stacionářů, které poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby.