Vadí či nevadí aneb Když milujete kromě partnera i někoho dalšího

Mnoho lidí, kteří jsou ve vztazích, během času potká někoho, kdo by mohl být rovněž potenciálním partnerem. Může jít třeba o nového kolegu v práci, nového kamaráda stávajících přátel, nového člena v posilovně – možností je celá řada.

Dosud neexistovalo příliš psychologických výzkumů o tom, jak často se lidé v monogamních vztazích zamilují do někoho dalšího a jaké faktory mohou případně k rozvoji takové zamilovanosti vést.

Cílem nové studie proto bylo lépe porozumět kromě jiného tomu, proč se lidé zamilovávají do někoho, kdo není jejich partnerem. Zúčastnilo se jí celkem 542 dobrovolníků ve věku 22 až 35 let, kteří byli v partnerském vztahu více než tři měsíce a přiznali, že mají slabost i pro někoho dalšího.

Každý z nich měl prostřednictvím online platformy vyplnit dotazník, který se zaměřoval na stávající vztah, spokojenost v něm, zda a jak moc jej přitahuje kromě partnera ještě někdo jiný, zda měl pokušení či možnost s tímto člověkem navázat bližší kontakt, jak uvažuje o nevěře atd. Průzkum byl rozdělen na dvě části v rozmezí čtyř měsíců.

Výsledky prvního zjištění ukázaly, že u lidí ve vztazích je poměrně běžné, že jsou zamilovaní nebo mají značnou slabost i pro někoho dalšího. Pokud byste si ale mysleli, že jde o jediného člověka, vyvedeme vás z omylu. Ano, celých 34 procent dobrovolníků uvedlo, že jde o jednoho jiného člověka. Něco málo přes 24 % ale také uvedlo, že jde o dva lidi. A pokud tomu chcete opravdu věřit, necelých patnáct procent (14,7) dokonce „bylo zakoukáno“ do tří lidí.

Průměr pak činil dva lidi mimo vztah. Podle odborníků to může naznačovat, že jakmile se člověk ve vztahu zakouká do někoho dalšího, je více než pravděpodobné, že k takovému chování může dojít opakovaně.

U většiny dobrovolníků (67,7 %) stávající partner o zamilovanosti svého protějšku do někoho dalšího nevěděl. V průměru lidé znali „svou další lásku“ asi dva roky, zhruba rok k ní cítili přitažlivost. Nejpravděpodobnějším místem, kde k setkání s někým takovým došlo, byla práce (38,2 %).

Vědci rovněž zkoumali, zda zamilovanost do někoho jiného vede k vážným problémům ve vztahu, případně ho může i ukončit. Za tímto účelem proto požádali uvedené dobrovolníky čtyři měsíce po prvním sběru dat, aby vyplnili další dotazník.

Ze stejného „vzorku“ lidí se ukázalo, že pouze tři procenta dobrovolníků dovedla svou zamilovanost až k reálné nevěře.

To naznačuje poměrně lichotivé zjištění, že ve většině vztahů nemusí zamilovanost do jiné osoby nutně vést k podvádění, uvádí pro server Psychology Today Sebastian Ocklenburg, profesor na katedře psychologie na MSH Medical School v německém Hamburku.

Vědci také vyvinuli statistický model, který poměrně předvídatelně poukázal, že tendence k tomu se zamilovat do někoho jiného se logicky zvyšuje s tím, jak se v reálném vztahu snižuje spokojenost.