Učte se od svého lepšího já

Taková imaginární, lepší verze naší osobnosti nám ráda podá pomocnou ruku v mnoha obtížných situacích a vytvářet ji může být dokonce zábava. Své alter ego, což je doslova druhé já, používá v pozitivním smyslu i řada známých osobností. Třeba proto, aby překonaly trému, nebo pro vyjádření sebe sama v trochu jiné roli, než jak se prezentují obvykle.

Známý herec Will Smith má alter ego the Fresh Prince. Je to postava, kterou sám ztvárnil ve stejnojmenném seriálu a pomáhá mu v odvaze postavit se za sebe a jednat ve svůj prospěch. Rapera Eminema zase vedl neúspěch alba Infinite k vytvoření Slim Shadyho, který mu umožnil dál vystupovat.

Druhé já si můžeme stvořit zcela podle svých představ, k dispozici jsou ale i literární či filmové postavy, jež nás něčím inspirují a mají vlastnosti, po kterých toužíme, případně i skuteční lidé, např. známé osobnosti.

Tím, že si vytvoříme své druhé, lepší já, se vlastně pokoušíme zaplnit mezeru mezi tím, kde bychom chtěli v životě být a kde právě jsme a kde často jen nervózně přešlapujeme na místě. „Určitě každý ví, že alter ego není někdo jiný – jste to vy sami. Jeho role přichází, když se objeví pochybnosti a život se začíná zadrhávat,“ říká autor Vatsal Jain.

Nejde tedy v žádném případě o rozdvojení osobnosti, ale o techniku, díky níž v roli svého alter ega dokážeme vystoupit ze své komfortní zóny a zkusit dělat to, co bychom sami možná nedokázali. Naše lepší já se nebude zabývat zbytečnými pochybnostmi a krčit se v koutku, pokud jsme nesmělí, bude umět vzít za práci i učení, pokud nám chybí vytrvalost a píle, změní image, kdykoli se mu zachce, ukáže nám, jak se naučit skvěle tančit, přestat kouřit nebo konečně zeštíhlet…

Cest k takovému alter egu je celá řada. Někomu pomáhá třeba vizualizace lepší verze sama sebe, ke které může směřovat. Stačí si představit, že jsme to my sami, kdo něco dokáže. A je jedno, jestli naše ideální já umí působit sebejistěji při prezentacích v práci, mluví plynule anglicky, zvládá návaznost jógových cviků nebo se mu podařilo zhubnout o dvě velikosti.

„Moje druhé, lepší já mělo vždy silné vlastnosti Lva, mého znamení v horoskopu. Odmalička jsem byla spíš nesmělá, nevěřila jsem si a své schopnosti jsem neuměla prodat,“ vypráví padesátiletá manažerka Magda.

„V naší rodině bylo lidí zrozených ve Lvu hodně a všichni byli úspěšní a skvělí, třeba můj táta, starší sestra nebo teta s ohromně zajímavým osudem. A tak jsem si z mýtů o úžasných vlastnostech tohoto znamení stvořila vlastní vizi sebe sama jako silné lvice, velkorysé, okouzlující vůdkyně, která všechno zvládne, a i když je na dně, dokáže vstát a jít dál,“ uzavírá Magda s tím, že jí dodnes její alter ego pomáhá v práci i v osobním životě.

Svého vnitřního hrdinu nebo alter ego zcela přirozeně a v rámci hry používají malé děti. Divocí piráti, dokonalé princezny, stateční rytíři či rytířky nebo třeba Elsa či Sofie, nápady hýřící správňák Phineas a Bořek Stavitel, který všechno vyřeší… Inspirovat může jakákoli postava.

„Můj syn nastoupil do školky přesně v den svých třetích narozenin a byl proto mnohem menší než ostatní děti. Dostával od starších pořádně zabrat,“ vzpomíná Petra, maminka tří synů.

„Asi po týdnu začal každý den nosit do třídy svoji policajtskou čepici, co měl na hraní. Myslím, že to dělal proto, že ta profese znamená autoritu, ale určitě i proto, že byl rázem o pár centimetrů větší. Paní učitelka byla tolerantní a jemu hra na to, že je policajt, rozhodně dodala sebevědomí, které potřeboval, aby se dokázal se situací lépe vyrovnat.“

Řadu složitých okamžiků pak dítě může řešit tak, že si představuje, co by řekl a jak by to správně udělal jeho oblíbený hrdina, který by se jistě ničeho nebál. Tato psychotechnika se někdy nazývá Batmanův efekt. Tím, že dítě v jistých situacích vidí sama sebe v pozici seriálového nebo filmového superhrdiny, posouvá nejen své hranice strachu a snižuje míru úzkosti, ale může se učit např. vytrvalosti a dobrým návykům.

Představa o našem druhém já může výrazně ovlivnit i naši budoucnost, včetně duševního zdraví. V abstraktnější rovině používají tento koncept „lepšího já“ také psychoterapeuti při práci s dospělými. Mluvíme o tzv. behaviorální aktivaci, která pomáhá při úzkostech a depresích, kdy se pacienti mají snažit zvyšovat množství pozitivních aktivit a skutečně je dokončit.

„Doporučíte klientovi konkrétní chování, které pak ovlivňuje jeho emoce, myšlenky a náladu. Například, aby se rozhodl, že už nebude tím, kdo jen sedí sám doma, ale že bude člověkem, který chodí na procházky s přáteli. Negativní jednání vymění za pozitivní,“ popisuje metodu terapeutka Rachel Thomasianová. To, že se klientovi zdá daná role zpočátku nepřirozená, není až tak podstatné. Důležité je, aby vstal a šel ven.

Další možností, jak využít pro osobní rozvoj své alter ego nebo, chcete-li, hru na někoho, kým ve skutečnosti nejsme, dobře charakterizuje populární anglické rčení Fake it, till you make it. V překladu to znamená Předstírej, dokud to nezvládneš.

Vychází se z toho, že pomocí napodobování například sebevědomého chování, určitých schopností a optimistického myšlení můžeme tyto kvality skutečně získat a dosáhnout toho, o co usilujeme.

Pro začátek se jednoduše inspirujte svým okolím. „Aby totiž člověk mohl něco předstírat, musí si nejdříve co nejkonkrétněji představit, jak by daná situace či osoba mohla vypadat. Pak je potřeba upravit svoje myšlení i chování a nějakou dobu u této změny vydržet, aby ostatní uvěřili. Možná se divíte, ale díky těmto akcím – představa, změna, vytrvalost – je pravděpodobné, že se předstíraná věc uskuteční,“ vysvětluje psycholožka a koučka Iva Riederová.

Dále radí, abychom si kromě vizualizace např. sebevědomého člověka uvědomili, jak se chová, čím se odlišuje od těch zakřiknutých a nesebevědomých. Pomocí této techniky vlastně „modelujeme“ sami sebe a opravdu může jít o cokoli. „Dá se říci, že takto si předstíranou věc ‚přitáhnete‘. Myslíte na to, zjišťujete o tom informace a zkoušíte to. Tyhle tři prvky jsou základem jakéhokoli učení. Díky tomu se vyvíjíme a získáváme nové dovednosti a vlastnosti,“ uzavírá psycholožka.

I když už máme jasnou představu o tom, jak by mělo vypadat naše lepší já, neznamená to, že se musíme hned začít chovat stoprocentně jako náš imaginární pomocník, naše alter ego. Podle autora Johna DiPreteho se dá začít maličkostmi, jež se ale přesto na našem chování projeví, protože vycházejí z poznatků neurověd.

Například jste-li stydlivý introvert, který se v pracovním prostředí i mezi známými chová vyrovnaně, ale trochu lhostejně, zkuste se přemluvit k úsměvu. Fyzický stav těla může snadno ovlivnit psychiku. I neupřímný úsměv může zrelaxovat hlasivky a mimo jiné také ovlivňuje tvorbu hormonů, jež vylepšují náladu. Poslouží navíc jako povzbuzení k přátelskému chování a pocitu pohody.

Jestli se cítíte stísněně při komunikaci v práci nebo v jiných sociálních situacích, tak se zaměřte na držení těla. Funguje to také jako první pomoc při pocitech únavy a smutku, zvlášť když si nemůžete někam zalézt a chvíli si odpočinout. Nehrbte se, narovnejte záda, držte hlavu vzpřímeně, ramena ze široka a pomalu, klidně dýchejte. Pocítíte příval energie a sebevědomí.

Patříte k těm, na které silně doléhá stres, a z neúprosně se blížícího termínu odevzdávky býváte nervózní a úzkostní? Zkuste tyhle dvě věci, jakkoli můžou znít bláznivě. Složte si ruce před hrudníkem, jako byste se chtěli obejmout, zavřete oči a vydržte tak alespoň půl minuty. Pak zvedněte ruce nad hlavu a radostně zakřičte „jupííí“ nebo „hurá“. Je to dobrý způsob, jak se uvolnit. A člověk, jenž se z plných plic raduje, nebývá úzkostný.

Autor Vatsal Jain nabízí několik rad, jak vytvořit své lepší, druhé já:

Může se vám hodit na Firmy.cz: Sexuologické ordinace a pracoviště, Psychiatrické ambulance, Psychiatrické ordinace a pracoviště