Společné rozhodnutí? Kdo nejčastěji navrhuje vztah bez sexu

Když přijde řeč na sex a jeho četnost, respektive nečetnost ve vztahu, zdála by se nejkorektnější odpověď na otázku, čí je volba se ho vzdát, jednoznačná – jde o oboustranné rozhodnutí.

Jak k tomu ovšem dodává profesor psychologie a odborník na sexuální terapii Barry W. McCarthy pro server Psychology Today, je to málokdy pravda.

A vzhledem k tomu, že například jen ve Spojených státech je každý pátý pár považován za nesexuální, což je definováno jako stav, kdy mají partneři sex méně než 10× ročně, nabízí se i odpověď podle selského rozumu – jde o volbu ženy, protože každá třetí uvádí výrazný pokles sexuální touhy.

Jenže ani to není tak úplně pravda. U velké většiny párů, zejména starších 50 let (u kterých výrazně nastává omezení sexuální aktivity), jde o rozhodnutí ze strany muže. Ovšem není to tak, že by si výrazně přál přestat se sexem. Nejčastějším důvodem bývá spíše ztráta sebedůvěry a schopnosti dosáhnout erekce. Často pak odborníci v ordinacích slyší vysvětlení typu: „Nechci raději vůbec začínat něco, co nemůžu dokončit.“

Stres s tím spojený pak případné potíže s dosažením erekce jen prohloubí, a ani pro vztah to není dobrá volba – jde o výzvu, která se týká obou partnerů.

Místo vzájemného obviňování, osočování či hanby je třeba se k tomu postavit společně – jako tým. A to nejlépe pod dohledem sexuálního terapeuta. A hlavně je vhodné společně předefinovat, co si oba představují pod pojmem sex. Pro většinu lidí (hlavně mužů) je sex definován jako pohlavní styk, z čehož se časem stává boj o „dosažení vrcholu“ ve stylu buď všechno, nebo nic. S takovým názorem ale málokdo vyhraje.

I bez sexuálního styku si lze společně užívat intimitu a potěšit druhého. Jednou z možností jsou doteky – a to nejen ty láskyplné, ale i smyslné, hravé a erotické. Podobný postup se pak dá praktikovat v kterémkoli věku. Nesoustředit se od počátku na erekci či orgasmus, ale užívat si vzájemnou blízkost, potěšení a touhu z toho plynoucí.