Deset důvodů, proč lidé pomlouvají druhé za jejich zády

Studie z roku 2019, publikovaná v Journal of Social Psychological and Personality Science, zjistila, že klábosením o jiných trávíme v průměru asi 52 minut denně.

Pomlouváme, abychom si vytvořili pouto se svými vrstevníky, pobavili se, vyměnili si informace nebo vybili své vlastní emoce.

I když se může zdát, že existují určité skupiny lidí, které pomlouvají častěji než ostatní, pravdou je, že vinni jsme naprosto všichni. Téma pomluv a drbů pak bývá velice různorodé.

Jakkoli se může zdát, že za pomluvami a drby stojí jen „snaha zůstat v obraze a mít informace“, podle odborníků jsou na vině i psychologické důvody.

Pro některé lid představuje klábosení o jiných za jejich zády určitou formu intimity. A v některých ohledech to prý tak opravdu je. Jde vlastně o jakousi formu „sociální dovednosti“, která spojuje.

Ať je to, jak chce, budovat vztah s kýmkoli na klepech a pomluvách druhých není dobrý nápad.

Pokud se někdo doslova vyžívá v kritizování ostatních a neumí s tím přestat, je to podle odborníků jasným znamením toho, že je nadměrně kritický i sám k sobě a plný nejistot. Čím laskavější pak bude jedinec sám k sobě, tím laskavější bude i ve vztahu k jiným.

Lidé, kteří nemají potřebu pomlouvat ostatní, jsou si jisti sami sebou nebo našli zdravější způsob, jak se vyrovnat s frustracemi z druhých lidí.

Lidé potřebují ujištění, aby se mohli dovolávat konceptu důvěry – tedy něčeho, co jim umožňuje být otevření a autentičtí, tvrdí odborníci. Potřebují ujištění, protože jim pomáhá zmírňovat pochybnosti a nejistotu a poskytuje pocit potvrzení a útěchy v nejistých situacích.

Ujištění podporuje pocity důvěry a stability, zvyšuje sebevědomí a pomáhá jednotlivcům zvládat výzvy s větším pocitem klidu.

Někdy se také necítíme dobře a bezpečně ve vlastních vztazích či s přáteli. Proto jsme možná zapomněli, jak se chovat slušně k druhým a zaměřujeme se místo pozitiv na negativní stránky a vlastnosti druhých.

Stejně takové chování může ale jen značit osamělost a nudu ve vlastním životě, proto hledáme „potěšení“ v chybách jiných.

Šíření drbů může být často i snahou osvětlit situaci někomu, kdo je v okolí nový. Například v práci, kde nastoupíme jako nováček a ostřílený pracovník nás jen slušně varuje, že šéf nemá rád nedochvilnost. V takovém případě jde o užitečné, tzv. prosociální chování, které má ve skutečnosti pomoci a podpořit součinnost kolektivu.

Každý máme své chyby. Na ty se ale málokdy dobrovolně zaměřujeme, místo toho kritizujeme chyby druhých a hledáme někoho, kdo nám je „potvrdí“.

Podle analytičky a poradkyně Susan Lukakowskiové si „ověřujeme své vlastní názory tím, když s námi někdo jiný souhlasí“. Jen tím ale ve skutečnosti ukazujeme, že nejsme otevřeni nápadům či zkušenostem jiných.

Pomlouvání a drby obecně máme podle odborníků „zakódované“ v genech jako instinkt přežití. Pomáhají totiž shromažďovat informace o potenciálních hrozbách a spojencích v rámci vlastní sociální skupiny. Pomlouvání rovněž může posílit sociální vazby a skupinovou soudržnost tím, že vytvoří společné znalosti a sdílené hodnoty.

Pomlouvání může být také řízeno bojem o vlastní identitu, protože umožňuje porovnávat se s ostatními, a získat tak díky tomu pocit nadřazenosti či uznání. Zapojením se do pomluv se často snažíme distancovat od chování či vlastností, které jsou podle nás u druhých nežádoucí, a potvrdit si tak vlastní identitu a hodnoty.

Pomluvy často podněcuje žárlivost, protože poskytuje cestu k vyjádření odporu nebo frustrace vůči těm, kteří mají něco, co sami chceme. Pomlouváním takových lidí se snažíme pošpinit jejich pověst a srovnat si věci ve své hlavě, případně zmírnit pocity méněcennosti či vlastní nedostatečnosti.

Pomlouvání také často vychází z boje o zapadnutí, protože pomáhá navázat nebo posílit sociální vazby ve skupině. Zapojením se do pomluv dáváme najevo ochotu podřídit se skupinovým normám a „prokázat svou znalost sdílených informací“.

Možná také někdy někoho pomlouváte, ale co když najednou zjistíte, že jste sami terčem pomluv a drbů? V takové chvíli odborníci radí dát si pauzu a informaci řádně zpracovat. Zkuste se zaměřit na pozitivní, nikoli negativní aspekty situace a změňte úhel pohledu.

Obecně platí, že je lepší se v pomluvách nerýpat a neposlouchat je. Pokud jde ale už o něco zásadního, co může výrazně ovlivnit váš život, zkuste si promluvit s konkrétním člověkem, který pomluvu či drb šíří a pokuste se pokud možno v klidu mu sdělit, jak se kvůli tomu cítíte.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny