Hlavní obsah

Sexuoložka Laura Janáčková: Jak moc jsme podobní šimpanzům bonobo

Právo, Laura Janáčková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Slavný biolog Carl Linné oddělil v 18. století při klasifikaci živočichů člověka od šimpanze. Někteří současní biologové vnímají toto rozdělení na rody Pan a Homo jako vědecky nedostatečně podložené. Volají po nové klasifikaci, která by člověka a šimpanze spojila do jednoho rodu vzhledem k jejich vzájemné a často až zarážející podobnosti.

Foto: Profimedia.cz

O šimpanzích bonobo víme, že žijí velmi promiskuitním životem. Sex je pro ně výrazem přátelství a zábavy. Poskytují si ho ochotně a bez nátlaku.

Článek

Některé domorodé kmeny v Africe vzaly šimpanze do lidské rodiny už dávno. Nazývají ho ve svém jazyce „jiný člověk“ nebo „milovaný bratr člověka“.

Výsledky studií prokazují, že šimpanz je naším příbuzným víc, než si myslíme.

Genotyp člověka a šimpanze je identický z 93,5 až 99,4 procenta. Ten rozptyl je navíc daný zčásti tím, jakou metodu použijí vědci k analýze genomu. V průměru se rozdíl mezi šimpanzem a člověkem pohybuje kolem 1,5 procenta.

Zajímavá je však skutečnost, že rozdíl v genotypu muže a ženy činí dvě až čtyři procenta. Může se tedy muž podobat v některých případech víc šimpanzovi než své partnerce? Teoreticky ano.

Muži i šimpanzi si umějí odpočinek vychutnat stejně dobře

Ženy dokážou vyčíst z tváří muže i šimpanze přesně šest základních emocí: hněv, znechucení, strach, štěstí, smutek a překvapení. Neverbální komunikace základních prožitků je totiž u nich zcela shodná.

Pokleslá ramena a mírně shrbená záda, jako by nesla pytel starostí, můžeme pozorovat u samců šimpanze stejně jako u našeho muže vracejícího se z práce domů. I podvědomé upravování a dotýkání se varlat, kterým upozorňují na své mužství, je stejné. Stejně tak způsob odpočinku, kdy lelkují, povalují se nebo se s někým postrkují, si muži i šimpanzi umějí vychutnat stejně dobře.

Podobnost však nacházíme také v tom, jak se dorozumívají se svým okolím. Opice dokáže ovládat asi tisíc znaků v upraveném znakovém jazyce. A rozumí přibližně dvěma tisícům mluvených slov. Dovede také vytvářet jednoduché věty a spoje.

Někteří muži jsou na tom s užíváním slov podobně. Hovoří jednoduše, přímo a berou věci doslova. Emotivní ženská komunikace, která je často obrazná, necílená a nestrukturovaná, je často zneklidňuje a mate. Muž znervózní a ptá se: „O co tu jde?“

Následuje tvrzení, že o téhle věci už spolu mluvili, rozhovor nikam nevede a tak podobně. S trochou nadsázky můžeme říci, že by se muž někdy domluvil spíš se šimpanzem než se ženou. Navíc by nemusel předstírat, že tuší nebo ví, o čem žena vlastně mluví.

Muži, kteří vysedávají v hospodách před televizní obrazovkou a sledují fotbal nebo se na hřišti přímo honí za míčem, též naznačují podobnost se šimpanzi. Stávají se totiž členy lovecké tlupy. Reálně nebo aspoň v představách, při sledování sportovních utkání. Odhadují rychlost i směr útoku, využívají spolupráce, navzájem se povzbuzují a nadšeně křičí při vítězství.

Ženy mohou jen stěží pochopit intenzitu jejich prožitků a zanícení pro věc. Tlupa šimpanzů bonobo by však schopnosti muže ocenila. My ženy kvůli nim naopak nastolujeme někdy tichou domácnost, v horším hrozíme rozvodem.

Sex jako výraz přátelství a zábavy

O šimpanzích bonobo víme, že žijí velmi promiskuitním životem. Sex je pro ně výrazem přátelství a zábavy. Poskytují si ho ochotně a bez nátlaku. Stejně jako lidé kopulují v rozličných pozicích.

Samice bonobů dávají přednost poloze zepředu, tedy té misionářské, samci naopak průniku zezadu. Stejně jako je tomu u lidí.

Páry šimpanzů bonobo i lidí se vodí za ruku, líbají se a objímají. Při kopulaci si často navzájem hledí do očí a zahrnují se francouzskými polibky.

Bonobové stejně jako lidé používají sexualitu pro uvolnění napětí a navázání vztahů. Ale také pro řešení konfliktů a jiné sociální účely. Bonobové se však od nás liší tím, že nevstupují do trvalých párových svazků a nevychovávají svá mláďata jako manželský pár. Samci se o svá mláďata starají, ale monogamie jim nic neříká. Jejich každodenním denním chlebem je promiskuita.

Pozice dnešních mužů v rodině se také posouvá blíže k bonobům. I oni stále častěji nechtějí vstupovat do trvalých svazků. O svá mláďata se ale starají, ovšem monogamie je pro ně rovněž cizím pojmem. Ve svých každodenních fantaziích sní o promiskuitě.

A co vývoj dnešních žen?

Směřuje k emancipaci a k tomu, aby postupně převzaly ve společnosti vládu. Stále častěji dosahují vysokých kariérních postů, více studují, často už vydělávají více peněz než muži a vykonávají náročná zaměstnání. Na mužích jsou rovněž méně závislé.

Vzorem žen je matriarchát bonobů! Sní o rodinných klanech pod vedením matek, o mužích, kteří uspokojují jejich chtíč. Hrozbu však představuje fakt, že budou mít sex čtyřicetkrát denně, stejně jako samice bonobů.

V tom případě by však šlo o pohlavní styky, které trvají pouze patnáct vteřin. To by byla daň za mírumilovné a láskyplné vztahy se samci. Co tedy říci na závěr? „Než se takhle tužit, to ať nám radši vládnou muži.“

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám