Manželé si založili rodinnou farmu. Pomáhá na ní i jejich sedm dětí

Ekologicky hospodaří na více než 50 hektarech. „Zima je pro nás nejklidnějším obdobím, víc odpočíváme. Zrovna jsme se vrátili z lyží,“ ukazuje 40letá žena na vyskládané sportovní vybavení.

O dlouhém oddechu ale nemůže být ani teď příliš řeč. Je potřeba se postarat o 30 krav, telat a býků. Melcherovi chovají české straky. „Manžel krávy dvakrát denně podojí. Ráno nám nosí čerstvé mléko na snídani,“ pochvaluje si.

Rodina jí většinou společně. Výjimkou je čtrnáctiletá Eliška, která vyspává co nejdéle, protože do noci čte. „Chtěla bych se stát spisovatelkou,“ prozrazuje. A podobné plány má její o rok starší sestra Kačka.

Obě pomáhají v domácnosti a starají se o mladší sourozence, tedy ročního Jakoubka, dvouletého Františka a šestiletého Pepíčka. „V pohodě už uvaříme pro všechny oběd,“ chlubí se děvčata. „Když jsem jela do porodnice, byla jsem skoro pořád online. Tatínek pracoval, děti chystaly jídlo a potřebovaly rady,“ doplňuje Kateřina.

Ruku k dílu přidává i devítiletá Anička, nejčastěji v sýrárně, kde asistují také její starší sestry. V hlavní sezoně vyrobí Melcherovi přibližně 300 kilo sýra měsíčně. „V zimních měsících je mléka méně, protože krávy jsou na seně. Připravujeme tak většinou dlouhozrající sýry, které nestíháme dělat přes léto, a ještě přepuštěné máslo,“ vyjmenovává hlava rodiny Miroslav.

Nabízejí i sýry uzené na buku či plísňové. „Stálý odbyt máme od restaurací. Pak prodáváme na farmářských trzích v Sušici, a především v Plzni, za což jsme vděční,“ zdůrazňuje.

Pastviny zabírají zhruba devět hektarů. Na zbytku jsou pole, kde pěstují obilí, vojtěšku nebo jetel. „Krávy nedostávají senáž. Tu baští jenom býci, které máme na výkrm a prodej,“ říká.

Ekologické hospodaření považují manželé za přirozenou věc. „U některých lidí je bio spíš nadávka nebo módní trend. Pro nás je to naprosto běžné. Snažíme se dělat věci v takové kvalitě, kterou bychom dali našim dětem,“ vysvětluje Kateřina. „A zároveň tak, aby si naše produkty mohla dovolit velká rodina, třeba jako jsme my,“ dodává Miroslav.

O spotřebě ví své. Například denně sní Melcherovi skoro dva bochníky chleba. „Stavíme altánek, kde bude pec,“ sděluje Kateřina. Také chovají slepice, pěstují nejrůznější zeleninu. „Její zásoba nám vystačí přibližně do října, pak ji musím kupovat,“ pokračuje. Domácí vepřové a krůtí maso zase pořizují od kamaráda.

V budoucnu možná přibydou na farmě ještě prasata. Alespoň tak si to představuje desetiletý Honzík. „Z něj zřejmě roste hospodář,“ poznamená otec. A syn přikyvuje. „Chtěl bych i prasata. Mohl bych vyrábět uzeniny,“ představuje si Honzík.

Práce na statku ho baví. Pravidelně zvířatům kydá, stele, občas zkouší i dojit krávy. „Už se těší, až si bude moct sednout za volant traktoru,“ zmiňuje Miroslav. Ostatně řidičský průkaz si dost možná udělají také dvě nejstarší děvčata. „To se jim může hodit,“ myslí si rodiče.

Děti vedou k všestrannosti, včetně muziky. Kromě nejmenších chodí všichni na klavír a zpěv. „Chtěli jsme jim dát základní hudební vzdělání. A když je to baví, můžou si přidat další nástroje,“ podotýká Kateřina. Například Eliška si přibrala housle a kytaru, Anička už se nemůže dočkat, až přejde ze zobcové flétny na příčnou.

Tím ale výčet kroužků nekončí. Sourozenci chodí do skauta. „Dělám ještě judo a taky hraju s tátou a ostatními rád fotbal,“ poznamenává Honzík. „Já mám zase mažoretky. Možná se stanu učitelkou gymnastiky,“ přemítá devítiletá Anička. „Nebo taky doktorkou nebo učitelkou ve škole,“ přidává další varianty.

Maminka se nad jejím výčtem pousmívá. Sama vystudovala antropologii a tvrdila, že rozhodně nebude v zemědělství a potravinářství. „Ale zase jsem toužila žít v přírodě. Nakonec jsem si vzala zemědělce a děláme sýry. Holt odříkaného chleba největší krajíc,“ přiznává.

Ač jsou Melcherovi spokojeni, čas od času přicházejí krize, zvlášť v létě. „Manžel vstává v pět, pak jde na sena, já do sýrárny. A šestnáct hodin denně se nezastavíme. V takových chvílích nás napadá, jestli už nemáme podnikání radši zabalit,“ líčí.

Nad vodou je drží nejenom zákazníci, ale také víra v Boha. „Ten nám dává sílu překážky zvládnout. Neděli se snažíme trávit co nejvíc spolu. Jdeme na mši, dáme si oběd, vyrazíme na procházku nebo výlet. A jsme rádi, že máme jeden druhého,“ shodují se partneři.