Kronikářka malé obce poctivě zapisuje každou událost a velký důraz klade i na ilustrace

Kronice se věnuje ve svém volnu. „Mám dost jiných povinností, na vsi to tak bývá. Do toho jsem zahrádkový fanatik, starám se o svého šestadvacetiletého bělouše, rybařím. Takže si ke kronice sednu až večer a vydržím u ní třeba do půlnoci,“ nastínila 40letá žena, která se živí jako květinářka.

Začalo to nevinně v roce 2010, kdy se pustila do ilustrací k obecním zápisům. „Viděli jsme její potenciál,“ usmívala se starostka Markéta Zučková (Lhůta 2022).

O osm let později se Kalčíková stala kronikářkou. „Vytvořila jsem si svoje písmo, které od té doby používám. Jinak totiž škrábu jako kocour, nikdo by po mně nic nepřečetl,“ vtipkovala autorka.

Právě v zimě se psaní věnuje nejvíc. O zábavu má postaráno přibližně do května. Zpracovat totiž musí významné události, které hýbaly společností i obcí, činnosti místních spolků i nejrůznější akce. A že jich ve Lhůtě, kde žije 206 obyvatel, mají.

„Vítání občánků, výlety, plesy, májka, koledování na Velikonoce, setkání rodáků nebo vánoční zpívání,“ vyjmenovala některé. „Ideální je, abych nikde nechyběla. Musím si střádat podklady, protože pak zpětně vím, co všechno se tady dělo,“ doplnila Kalčíková.

Jednou z tradic, která v obci vznikla, je odpolední setkání na Štědrý den. „Přijde půlka vsi. Ochutnáme cukroví, uděláme svařák. Naposledy se ho vypilo pětadvacet litrů,“ ukazovala na zápis v kronice.

Ráda jednotlivé akce i obyčejný život na vsi také ilustruje. A zachycuje rovněž okolní přírodu. „Tam je inspirace téměř nevyčerpatelná. Většinou sednu na koně, někde ho chvilku nechám, ať se pase, a udělám si fotky. Podle nich pak kreslím,“ nastínila.

Obvykle používá akvarelové pastelky, které kombinuje s bělobou, archivním inkoustem a zlatými fixy. Svého čtyřnohého parťáka už ztvárnila také v kronice. „Dvakrát jsem ho propašovala do obrázků,“ přiznala.

Především ilustrace jsou pro ni časově náročné. „U jedné strávím zhruba dvacet hodin. Nejvíc zabrat dostávají oči,“ řekla. Práce totiž vyžaduje přesnost i velké soustředění. „Už jenom to, že musím každou stránku tužkou nalinkovat, udělat okraje. Lenoch není přes tvrdé archivní listy vidět,“ vysvětlila.

Dodala, že když zápis dodělá, zhruba týden jenom gumuje všechny linky.

Nedávno vyzdvihl její práci Plzeňský kraj. V soutěži o nejlepší kroniku v kategorii pro obce do 500 obyvatel totiž vyhrála Lhůta první místo. „To byl důvod, proč jsme se přihlásili. Víme, co naše kronikářka umí. Je to úžasné,“ zdůraznila starostka.

Uvedené ocenění je pro obě povzbuzením i motivací. „Je hezké, že zachycuji historii i život ve vsi pro budoucí generace. Třeba některé domy, které jsem kreslila, už dnes nestojí. Zvyky a tradice se také mění. Snad ještě bude někdo kronikou za sto let listovat,“ přála si Kalčíková.