Galeristka Kateřina Zapletalová: Malá Strana nejsou jen bábušky

Jako malá vyrůstala obklopená krásnem. Její maminka je aranžérka, a protože svou práci měla ráda, „nosila“ si ji i domů. Proto každé dva roky přetapetovávali stěny, šili nové závěsy a polštáře.

Domov, ve kterém Kateřina žila, dýchal lehkostí, barevností a změnou. To zřejmě předznamenalo i její cestu. „Byla jsem zvyklá, že žiju v hezkém prostředí, a připadalo mi to normální. Když jsem pak byla starší a prostor kolem sebe jsem si začala utvářet sama, říkala jsem si, že bych se o tom chtěla dozvědět něco víc. I po odborné stránce,“ říká.

Když s manželem začali stavět dům, chtěla být Kateřina dobrým partnerem architektům. „Nechtěla jsem být jenom v roli investorky, která si vymýšlí nesmysly, chtěla jsem do toho víc proniknout a vytvořit si interiér podle svého. Tím to začalo,“ vysvětluje Kateřina Zapletalová.

I když, nejprve to byl sport, kterému se odmala věnovala, a proto se rozhodla pro studium fakulty tělesné výchovy a sportu.

Jako tělocvikářka však neskončila, patnáct let pracovala v marketingu mezinárodních firem. A také jako téměř každá správná matka běhala kolem svých tří dětí. Přesto si našla čas na studium interiérového designu. „Byla jsem hodně rozlítaná. Ale naštěstí jsme měli skvělé babičky, výbornou paní sousedku a spolehlivé slečny na hlídání,“ vzpomíná na hektickou dobu.

Po studiu a práci na vlastním domě oslovil Kateřinu její známý, aby udělala interiéry jeho hotelu. Pak následovaly interiéry hotelu Zlatý klíč v Nerudově ulici na Malé Straně, pod nímž po rekonstrukci domu zůstaly k dispozici dva obchody. Z jednoho je nyní galerie Designum Gallery a ze druhého útulná kavárna Designum Café.

K otevření galerie měla Kateřina Zapletalová několik impulsů. Studium, při kterém objevila české designéry, a také lásku k Malé Straně. „Mám ji hrozně ráda, vždycky se mi líbila a mým přáním bylo tady někdy bydlet. To už se mi zřejmě nesplní, ale aspoň takto jsem se stala její součástí. Také mi bylo líto, že nabídka v obchodech kolem je taková pouťová. Myslím, že to ničí celkový dojem z historického centra Prahy. Někdy se úplně stydím za to, co a jakým způsobem v některých obchodech prodávají.

Při hledání vhodných doplňků do interiérů jsem objevila, kolik úžasných věcí vzniká pod rukama českých designérů. A tak jsem se rozhodla otevřít galerii a v ní vystavovat a prodávat výhradně současný český design a podpořit tak šikovné tvůrce,“ říká Kateřina Zapletalová.

Myslí si, že tím dává i echo do světa, protože téměř devadesát procent klientů Designum Gallery tvoří turisté. „Díky tomu i doufám, že turisté nemají dojem, že to tady je jedna velká bábuška,“ dodává.

Designum Gallery se snaží přilákat i české klienty. Produkty do své galerie vyhledává většinou sama, zaměřuje se na porcelán, sklo a šperk. V galerii mají zastoupení uznávaní tvůrci, ale i mladí, začínající výtvarníci.

„Dívám se kolem sebe, co mě osloví, ale nechávám si i doporučit. Protože s některými designéry jsme přátelé, tak mi dají tip například na nadějného studenta, který má výborné klauzurní práce třeba na UMPRUM. Hodně inspirace a kontaktů načerpám například také na Designbloku nebo v Mikulově na festivalu Křehký,“ říká.

Má podle svých slov pocit, že se nyní designu a jednotlivým tvůrcům věnuje

více prostoru v médiích a čeští umělci začínají být vidět ve světě i v prestižních galeriích. „Víc a víc designérů má možnost se svou prací uživit. To je dobře, protože je spousta zajímavých, nadaných lidí, a někteří z nich s uměním skončí, protože je jejich práce uživit nedokáže.“

Kromě Designum Gallery je Kateřina Zapletalová spolumajitelkou golfové akademie pro děti. Ke golfu ji přivedlo její tělocvikářské srdce a také fakt, že synové hrají golf. Jak říká, trvala na tom, aby se její děti věnovaly sportu, a bylo jí celkem jedno jakému. Nejen kvůli pohybu, ale hlavně kvůli správnému přístupu k životu.

Také proto se Kateřina Zapletalová sportu sama aktivně věnuje. A nejen golfu. Cvičí jógu a hraje první republikovou ligu v curlingu za Sokol Liboc. Když začínali před osmi lety hrát, říkali si v legraci, že by se mohli zkusit nominovat na olympiádu. To se asi nepodaří, ale kdo ví, jak to dopadne časem. „Curling je totiž sport, který může hrát i člověk ve vyšším věku,“ směje se.

A aby toho nebylo málo, od loňského roku se s manželem a dětmi rozhodli vždy půl roku žít v Kostarice. Proč tak daleko? „Do Kostariky se asi před sedmi lety zamiloval můj manžel. Je to úplně jiný svět. Manžel se nejprve zbláznil do surfingu a pak se tam rozhodl investovat, takže máme kávovou plantáž a teakovou plantáž. Naštěstí máme velmi dobrého místního partnera, který je nejen zkušený pěstitel, ale ví hodně i o zpracování kávy.

Loni jsme to vyzkoušeli, byli jsme v Kostarice od ledna do června. Je štěstí, že tam, kde bydlíme, je i mezinárodní škola na dobré úrovni.“ Takže děti, které i v Praze chodí do mezinárodní školy, nemají s částečným pobytem v jiné zemi problém.