Článek
„Na jaře roku 2016 u nás doma vyvrcholilo domácí násilí, psychický i fyzický teror ze strany mého dnes už bývalého manžela alkoholika. Po opakovaných útocích na nás byl Policií ČR vykázán. Po třech měsících se však vrátil z protialkoholního léčení,“ vypráví paní Marie - babička Karolínky trochu roztřeseným hlasem.
„Tři dny byl klid, ale potom všechno začalo nanovo. Fyzicky opět napadl mě i Karolínku, a tak jsme od něj utekly. Pak jsme se musely skrývat, protože nás stále hledal.“
Začátky samostatného života nebyly lehké. Karolínka s babičkou přišly o domov a většinu věcí. Bývalý manžel něco spálil, něco vyhodil do popelnice nebo prodal v bazaru. Mezi zničenými věcmi byly i logopedické pomůcky, knihy, počítač a léky pro Karolínku. Logopedické pomůcky jsou přitom pro Karolínku velmi důležité, protože trpí těžkou formou vývojové dysfázie, která se projevuje narušeným vývojem řeči. To znamená, že její schopnost naučit se verbálně komunikovat je nižší než u jejích vrstevníků.
„Spoustu věcí jsme si musely znovu opatřit. Bohužel se u Karolínky vinou celé situace rozvinul posttraumatický stresový syndrom a lékaři jí museli nasadit antidepresiva,“ popisuje dramatickou situaci paní Marie.
Pomoc, která jim usnadnila život
Protože Karolínka nezvládala chodit do školy, babička ji začala učit doma. Bez notebooku a programů s logopedickým cvičením to ale bylo přes veškerou snahu velmi složité. Finanční možnosti jim bohužel nedovolily notebook pořídit.
Pomohl jim až projekt Patron dětí, který finančně pomáhá dětem a rodinám s dětmi v tísni, který tehdy náhodně objevila kamarádka paní Marie. Patron dětí na notebook pro Karolínku uspořádal sbírku a vybral 10 549 Kč, za který notebook zakoupil.
„Notebook zefektivnil naši domácí výuku, kromě logopedie ho využíváme na procvičování angličtiny a jiných předmětů,” usmívá se paní Marie na Karolínku, která krásný červený notebook ochotně předvádí.
„Teď už je Karolínka veselejší a se vším se postupně vyrovnává. Snažím se, aby byla šťastná a spokojená. Hodně nám pomáhají také naši příbuzní. Bude však trvat delší dobu, než si vyléčí zraněnou dušičku. Už se ale tolik nebojí všech zvuků a přestala se děsit projíždějících aut.“