Malá Astrid prodělala tři mozkové mrtvice, spouštěčem byly zřejmě plané neštovice

Plané neštovice dostala Astrid od svého staršího sourozence, který je chytil ve školce. Jejich průběh nebyl jednoduchý, bezprostředně po onemocnění ale dívka neměla žádné neobvyklé projevy. První zvláštní reakce se u Astrid projevila asi měsíc po prodělání neštovic.

„Přibližně po měsíci mi volali z jeslí, že Astrid nemůže došlápnout na nohu. Když jsem pro ni přišla, ani mě nepoznala. To bylo první, co mě zarazilo. Promluvila jsem na ni, a přestože na mě koukala, nijak nereagovala,“ vzpomíná na náročné období maminka dívky Markéta Wojtovičová.

Stav holčičky se ale do příjezdu záchranné služby výrazně zlepšil. „Začala mě poznávat, chytala se mě a všechno vypadalo, že je tak, jak má,“ doplnila Novinkám matka.

Následně prodělala Astrid vyšetření na neurologii v pražské motolské nemocnici, kde ale lékaři na nic nepřišli.

„Vrátili nás domů s tím, že kdyby se stav opakoval, máme ho natočit,“ doplnila Markéta Wojtovičová.

Situace se zopakovala asi čtyři dny po návratu z nemocnice.

„Byli jsme s rodinou na výletě, a když byla Astrid v herničce, stav se zopakoval. Začala mít zvláštní výraz, znovu nemohla dostoupnout na nohu, ale už jsme věděli, co máme dělat. Že je důležité stav natočit telefonem,“ popsala situaci matka.

Sanitku tenkrát již rodina nevolala. Mysleli si, že stav není vůbec vážný.

„Do Motola jsme dojeli tedy sami. Nejdříve jsme se jim snažili situaci popsat. Nevypadalo to nějak vážně, ale jakmile jsme neuroložce ukázali to video, tak začala velká panika, protože na videu bylo vidět, že je to vážné,“ vzpomněla matka.

Celé video rodina poskytla i Novinkám, podívejte se na něj v reportáži.

V motolské nemocnici poté rodina čekala na magnetickou rezonanci. Ještě před ní se ale stav malé Astrid zopakoval. Tehdy už za přítomnosti lékařů.

Výsledky magnetické rezonance rodinu vyděsily. „Potvrdily, že Astrid prodělala tři mrtvice,“ doplnila matka.

V nemocnici tak začali Astrid hned léčit. „Dostala katetr a do něj antivirotika,“ vysvětlila Markéta Wojtovičová. Kromě toho dostávala dvakrát denně injekce na ředění krve do bříška. S těmi rodina poté pokračovala i doma až do listopadu.

Nyní bere Astrid na ředění krve léky. „Ty bude mít ještě asi tak rok, uvidíme,“ sdělila matka. Rodina neustále chodí na kontroly, do nemocnice pak jezdí pokaždé, když se Astrid uhodí, nebo se jí udělá boule.

„Prognózu do budoucna neznáme. Po atacích mrtvičky měla Astrid zasaženou řeč, kterou jsme museli znovu obnovovat. Nicméně, když jsme chodili na fyzioterapii a ergoterapii, všichni nám tam říkali, že jsme měli velké štěstí, že to na ní není poznat,“ sdělila paní Markéta.

„Ani ve snu nás nenapadlo, že by dvouleté dítě mohlo mít mrtvici a že se to může stát po neštovicích,“ dodala maminka dívky.

Mrtvice u nás ročně postihne přes 23 000 lidí. I když je Česká republika na špici v kvalitě i dostupnosti léčby mrtvice, je toto onemocnění stále druhou nejčastější příčinou úmrtí. Na cévní mozkovou příhodu u nás každý den zemře 20 lidí a mnoho dalších po zbytek života bojuje s trvalými následky.

Hlavním důvodem je, že až 70 % dospělých neumí rozeznat příznaky mrtvice včas, a tak se postižení dostanou do nemocnice a k zahájení účinné léčby příliš pozdě.

Nejčastějšími příznaky mrtvice je povislý koutek, ochabující končetiny nebo náhlá porucha řeči. K tomu se často přidružují další příznaky, jako silná bolest hlavy, brnění končetin, pocity na zvracení, někdy i mdloby. Jedním z testů je nechat pacienta předpažit obě ruce, a pokud jedna z nich výrazně klesá, může se jednat o mrtvici.

„Bohužel, pokud mrtvice někoho postihne na ulici, často se pomoci dočká pozdě. Příznaky totiž mnohdy připomínají opilost a kolemjdoucí v takovém případě sanitku nezavolají. Tyto případy mohou mít fatální následky,“ vysvětluje Aleš Tomek, primář neurologie v pražské FN Motol.

„Až 10 % pacientů s mrtvicí se snaží dostat do nemocnice svépomocí. Není to dobrý nápad. Přestože máme v republice dostatek specializovaných center, v mnoha nemocnicích podmínky pro léčbu mrtvice nejsou. Pak musí pacient podstoupit další převoz a zbytečně ztrácí to nejcennější: čas, který rozhoduje o jeho dalším životě i postižení. Máte-li podezření na mrtvici, volejte 155. Záchranáři budou přesně vědět, kam pacienta odvézt, a předem mu tam předjednají místo i okamžité zahájení léčby,“ doplňuje Aleš Tomek.