Článek
K loužím vzniklým po dešti už dávno nepoklekáme. Voda je pro nás ale pořád důležitá, dokonce ještě víc než kdysi. Bez ní by nebylo průmyslového rozmachu ani mnohých radovánek. Bez vody by nebylo vůbec nic.
Zadívám se na perlení bublinek ve sklenici minerálky stojící vedle mého počítače. Zdá se mi to, nebo ne? Jako by se v ní právě mihl stín, snad to byl náznak obličeje. Třeba právě před touhle vodou dávný prapředek utekl. Možné by to bylo…
„Proces vzniku minerálních vod je velice pomalý. Může trvat stovky, ale i desetitisíce let,“ překvapuje mě informací Jana Ježková, předsedkyně výkonného výboru Svazu minerálních vod, a přidává historku z natáčení s kulinářským expertem Romanem Vaňkem.
„Stáli jsme u vrtu v Kyselce, pršelo, foukal vítr a my jsme už poněkolikáté točili jeden záběr. Chtěl vědět, jak stará může být voda. ,Téhle, co na nás prší, se vy ani já už nenapijeme,‘ odpověděla jsem první, co mě zrovna napadlo. A tahle věta už v rozhovoru zůstala.“
Jak žít přátelsky s vodou?
Když se potkají ti praví
Nedivím se, že autoři pořadu o karlovarských minerálních vodách větu nevystřihli. Výstižnější vyjádření dlouhé cesty vody by stěží někdo vymyslel. Ono také větších expertů na vodu, než je inženýrka Jana Ježková, u nás moc není. Janu tenhle živel provází životem odmala.
„Voda ve mně vzbuzuje radost a štěstí, mám to tak odjakživa. Byla jsem docela živé dítě, ale maminka říkala, že stačil kbelík vody nebo nějaká tůňka a okamžitě jsem se zklidnila. A to nemluvím o tekoucí vodě, ta pro mě byla úplně top,“ říká Jana, která si tenhle svůj dětský svět přenesla i do dospělosti. Vystudovala střední školu, obor vodní stavby a vodní hospodářství, na který pak plynule navázala na ČVUT.
Co asi říká milovnice vody, když ji na dovolené chytne deštivé počasí? Láteří jako my ostatní, anebo má radost z odvěkého koloběhu, který si podle svých slov pamatuje z obrázku ve slabikáři? „Uvědomuji si, jak je ten koloběh důležitý. Ale když prší desátý den, tak musím říct, že už mi to fakt vadí,“ přiznává s úsměvem inženýrka Ježková.
Jana Ježková, předsedkyně výkonného výboru Svazu minerálních vod
Téma deště mě opět přeneslo ke vzpomínce na natáčení u vrtu. Co z něj vlastně vyvěrá? A odkud? „To není voda, která by se brala z jednoho hlubokého místa. To je voda, která spadne na velmi širokém infiltračním území. Vsákne se a hodně se zklidní, teče pomalu. Když budu mluvit o minerální vodě pocházející z českých zemí, tak ta se většinou potká s juvenilním oxidem uhličitým neboli plynem pocházejícím z hlubin naší země.
V hloubkách, kde se tihle dva potkají, se voda obohatí o mnoho látek z hornin, protože díky přítomnosti oxidu uhličitého je dokáže lépe vylouhovat. Z každé oblasti je proto jiná, protože si bere vlastnosti daného místa – je v ní zapsáno, jaké jsou v oblasti podmínky geologické, hydrogeologické i klimatické. A některé z nich jsou přírodními minerálními vodami s blahodárnými fyziologickými účinky, a jinde zase vzniknou přírodní léčivé zdroje, například Mlýnský pramen, který, paní redaktorko, právě upíjíte. To vše vytváří jedinečnou minerální vodu, ale jak již bylo řečeno, ten proces je velmi pomalý,“ popisuje Jana Ježková.
Škoda každé kapky, kterou nevyužijete
Na žaludek i na nervy
Minerálka v mé sklenici mi najednou připadá vzácná. Jako by se v ní třpytil drahokam, i když ani ten by nevyvážil její cenu. Je v ní přece mnohem víc. Je v ní síla Matky Země, všechny její poklady a bohatství, energie i zvláštní klid, když se hladina lehce rozvířená mým urputným bušením do klávesnice počítače ustálí. Zajímalo by mě, zda lidé, kteří žijí v oblastech bohatých na minerální vody, jsou zdravější než jinde.
„Takový výzkum nikdo nedělal a obávám se, že tuším, jak by to dopadlo,“ směje se Jana Ježková a dodává, že ona sama je ukázkový příklad kobyly, co chodí bosa. „Když jsem měla problémy se zažíváním, lékařka od nás z Karlových Varů si stýskala: ‚Vy ale máte už pitnou kúru určitě za sebou, tak co s vámi udělám?‘ No, neměla jsem. Říká se, že správný balneotechnik se o vodu stará, ale nepije ji. Paní doktorka absolutně nemohla pochopit, že jsem tady přímo u zdroje, a přitom léčivé účinky vody nevyužívám. Dneska už to nechápu ani já, musím říct, že tehdy mi karlovarská léčivá minerální voda velmi pomohla.“
Kdo má problémy se zažíváním nebo ho trápí nemoci látkové výměny, měl by si vzít z paní inženýrky Ježkové příklad a zkusit pitnou kúru s karlovarskými prameny také. A kdo je ve stresu jakbysmet. Obsahuje totiž lithium, které působí pozitivně na psychické problémy. Vlastně to ani člověka nepřekvapí, protože každý, kdo byl občas v nervu, podepíše, že se s tím nezřídka „svezlo“ i zažívání. Voda s lithiem je dokonce jedním z prvků léčby maniodepresivních stavů!
Čas od času jsou slyšet hlasy, že kvalita pitné vody tekoucí z kohoutku nebo balených vod už není, co bývala. Jana Ježková má jiný názor: „S rozvojem laboratorní techniky sledujeme čím dál víc ukazatelů s čím dál tím větší přesností. My navíc máme jednu z nejpřísnějších legislativ, pokud jde o požadavky na kvalitu podzemních balených vod,“ říká Jana Ježková.
Vyznání vodě
Vždycky proteče mezi prsty, ale zase ji naberete. Přináší klid, ale zároveň umí vtrhnout do našich domovů. Zajímavá v každém skupenství, v zimě by bez ní nebylo lyžování, v létě koupání. Nebyly by námořní cesty ani zámořské objevy. Umí se nashromáždit do obrovské masy a má sílu, jakou jinde v přírodě nenajdete.
„Voda je život, protože bez ní to nejde. Je to strategická surovina, není snad jediná potravina, která by se bez ní obešla, ale bez ní by nebyly ani jiné výrobky, které potřebují pro svůj vznik vodu. Pro mě osobně znamená mnoho. Stačí si večer stoupnout pod sprchu a cítit, jak ze mě smývá nános dne. Pak si nalít sklenku minerální či pramenité vody nebo léčivky, když mi není dobře, a je mi zase fajn,“ uzavírá Jana Ježková.
Víte, jak efektivně šetřit vodou?
