Článek
Hned potom překvapivě prozrazuje, že stříbro získala v cizích plavkách. "Zdědila jsem je po mé bývalé tréninkové partnerce Hance Černé-Netrefové, když skončila s plaváním. Když mi přišlo na mobil její blahopřání, hned jsem odpovídala, že za to může asi kouzlo těch plavek. Rozhodující však bylo, že mi závod perfektně vyšel, sama jsem si určovala tempo a vytěžila maximum z klidné hladiny i absence mořských vln," říká Pechanová.
Seděl ji závod bez vln
Do závodu šla s cílem vylepšit šesté místo z minulého šampionátu. "Reprezentační trenér Tobiáš už před startem předvídal, že trať v přístavu, kam moc nemohou vlny, je pro mne jako ušitá, ale o medaili nahlas nikdo nemluvil."
Od začátku se držela v popředí, vyhnula se všem strkanicím. "Na poslední bójku jsem volila trochu odlišnou trasu než ostatní a vyplatilo se. Šla jsem do finiše ze čtvrté pozice, a přestože posledních sto metrů bylo asi nejtěžších, dopadlo to parádně," tvrdí Pechanová a spokojeně si pohrává s medailí v ruce.
Cesta za ní trvala téměř hodinu. "Je to vyčerpávají štreka, ale platí stejná pravidla jako v bazénu. Hlavně nesmíte ve vodě podlehnout monotónnosti, já si náladu udržuji písničkou, která mi zní v hlavě. Je to skoro takový rituál, takže víc prozradit nemohu."
Rychlejší než česká reprezentantka byla jen obhájkyně zlata Italka Valliová. "Báječný pocit jsem měla hned po dohmatu, kdy jsem věděla, že mi patří druhá příčka, ale teprve postupně si uvědomuju, jak cennou medaili jsem získala," uvažuje.
Obrácená česká vlajka
Slavnostní okamžiky ceremoniálu ji narušilo nedopatření pořadatelů, kteří vyvěsili obráceně českou vlajku. "Hrozně mě tím rozčílili. Ještě mi při tom blesklo hlavou, že se stále považuji spíš za bazénového plavce a nakonec se životního závodu dočkám na dálkových tratích v mořské vodě," vypráví dvaadvacetiletá rodačka z Hutě na Příbramsku, kterou vůbec netrápí, že specialistky na dálkové tratě těžce nesou, že je poráží plavkyně, která si na volnou vodu vždy jen odskočí z bazénu.
Říká, že ji kombinace dvou odlišných disciplín nedělá potíže. "Zvládám to dobře a nemusím na dálkové tratě ani nějak zvlášť trénovat. Proč bych je neplavala, když mi přináší úspěchy," tvrdí a připomíná i svůj bronz na 5 km z ME v Helsinkách před třemi lety.
Má už ale i dvě evropské medaile z krátkého bazénu a k tomu cenné kovy z univerziády. "Druhé místo na světě je ale asi nejcennějším výsledkem. V tátově mysliveckém pokoji, kde mám taky vystaveny trofeje, dostane ta medaile určitě vzácný prostor."
Stíhá i starty v bazénu
Od osobního trenéra Nalezeného, za nímž nejvíc spěchala domů, má za barcelonské stříbro slíbenou velkou pusu, ale tuší, že po ní přijdou ostré tréninkové dávky. "Už v úterý odpoledne se na soustředění ve Zlíně znovu ponořím do bazénu, neboť v pátek se do Barcelony vracím." Pechanová se totiž zúčastní na plaveckém šampionátu i bazénových disciplín a to hned na třech kraulařských tratích.
"Mám v plánu především osmistovku, která mi asi nejvíc sedí, ale poplavu i poloviční vzdálenost a chystám se také na patnáctistovku. Alespoň jednou bych chtěla mezi finálovou osmičku, ta medaile z pěti kilometrů mě ohromně nabudila," připouští.
Start na olympiádě v Sydney ji vzala porucha imunitního sysému jako důsledek přechozené mononukleózy, o to víc nyní úsilí směřuje k OH 2004 v Aténách.
"Tam bych se chtěla v bazénu předvést ve vrcholné formě, nynější šampionát může být prvním krůčkem. Potom mě čeká ještě univerziáda, takže až v září bude víc volna, než budu pokračovat ve vysokoškolských studiích v Brně. Jsme domluveni, že upečeme na zahradě prase, možná to bude ta pravá oslava stříbré medaile, zatím jsem si jen v Barceloně přiťukla šampaňským a koupila si něco na sebe, abych si udělala radost," uzavírá šťastná Pechanová.