Článek
Ruby McNallyová z kalifornského Roseville nepatří mezi lidi, kteří by se s přibývajícími roky vzdávali dobrodružství. Když letos oslavila sté narozeniny, rozhodla se už potřetí v životě absolvovat tandemový seskok padákem.
Ze zážitku přitom neměla žádné obavy. Naopak. „Bylo to tak vzrušující. Miluju to,“ svěřila se. Nejvíce ji fascinuje pocit volnosti a pohled na krajinu z ptačí perspektivy. Užila si tak každou minutu letu a ani přistání jí nedělalo větší potíže.
Seskoky padákem se staly její tradicí. Poprvé vyskočila z letadla v osmdesáti poté, co ji k tomu vyzval jeden z vnuků. Zážitek si natolik zamilovala, že jej zopakovala i v devadesáti a nyní znovu ve sto letech.
Na poslední seskok ji navíc doprovodila čtyři vnoučata. Jak s úsměvem poznamenala její dcera Sharon, ne každý má možnost skočit padákem po boku své stoleté babičky.
Dlouhověkost má v rodině
Ruby McNallyová se narodila v roce 1926 v Illinois, ale vyrůstala ve Vermontu. Během života se dvakrát vdala, dvakrát ovdověla a vychovala sedm dětí. Dlouhý věk není v její rodině ničím výjimečným. Jedna ze sester se dožila 101 let a další sourozenci překročili devadesátku. Sama Ruby je ale přesvědčena, že genetika není jediným vysvětlením.
Dodnes žije sama ve svém domě, sama si zajišťuje nákupy a na schůzky jezdí autem. Především se ale snaží neztrácet radost ze života. „Prostě žiju každý den tak, jak přichází, a užívám si ho,“ říká.
Vyrůstala na čerstvých potravinách
Za jeden z největších darů považuje dětství strávené na venkově. Její rodiče měli zahradu plnou zeleniny a ovoce a většina potravin pocházela přímo z domácích zdrojů. „Mou radou je jíst co nejpřirozeněji,“ říká dnes.
Dodnes se snaží nakupovat především bio potraviny. Na snídani si často dopřává vejce nebo celozrnné cereálie s banánem. Přes den jí hodně čerstvého ovoce, zeleniny a sladkostem se spíše vyhýbá.
Zajímavé je, že se nevzdala kávy. Každé ráno si dopřává dva šálky a tento rituál považuje za příjemný začátek dne. Alkohol naopak nepije vůbec.
Přestože dnes dbá na zdravou stravu, rozhodně nepatří mezi zastánce přísných zákazů. V mládí si dopřávala prakticky vše, na co měla chuť. Jak sama s nadsázkou říká, snědla téměř všechno, co jí přišlo pod ruku. S věkem však zjistila, že jí ke spokojenosti stačí kvalitní a vyvážené jídlo bez zbytečného přejídání. A právě umírněnost považuje za jeden z důležitých principů dlouhého života.
Nepřestala se hýbat
Aktivní byla už jako dítě. Lezla po stromech, plavala, chodila na túry a na střední škole dokonce vedla dívčí basketbalový tým. Později jí většinu času zabírala péče o sedm dětí a práce. Pohyb ale z jejího života nikdy nezmizel. Ve vyšším věku si oblíbila především pravidelnou chůzi.
Ani dnes nepoužívá hůl či chodítko. Přestože ji občas potrápí koleno, snaží se zůstávat co nejvíce v pohybu.
Milovala svou práci
Velkou část života zasvětila ošetřovatelství. O kariéře zdravotní sestry přitom snila už od dětství. V nemocnici tak pracovala od školy. Pauzy měla jen vždy krátkou dobu po narození dětí. Po narození posledního dítěte se vrátila do nemocnice jako porodní sestra. Své povolání ale nikdy nebrala jen jako zaměstnání. „Milovala jsem tu profesi. Bylo to všechno, co jsem si kdy přála dělat,“ vzpomíná. Do důchodu odešla až kolem šedesátky.
Optimismus jako životní filozofie
Pokud by měla vybrat jedinou vlastnost, která jí pomohla zvládnout sto let života, byl by to podle ní optimismus. I přes osobní ztráty, stěhování a životní překážky se vždy snažila soustředit na to dobré. Stejný přístup dnes doporučuje i ostatním. „Vždycky se dívám na tu lepší stránku věcí,“ říká.
Podle její dcery právě tato životní filozofie vysvětluje, proč má Ruby i ve sto letech tolik energie. Ostatně potvrzují to i mnohé vědecké studie. Nikdy se nevzdává, nebojí se nových výzev a stále hledá důvody k radosti. Ať už jde o ranní kávu, projížďku autem po městě nebo další seskok padákem.
