Článek
Jedna z místností domova důchodců se v pondělí ráno zaplnila zvířaty, senioři si tu předávají z ruky do ruky tříměsíčního králíka, hážou míček belgickému ovčákovi nebo jim na rameni posedává slepička.
Jednou měsíčně sem zvířata přiváží Eva Bukričová v rámci tzv. zooterapie. Pokud je hezké počasí a obyvatelé zařízení mohou trávit čas venku ve zdejší zahradě, prochází se mezi nimi i koza, beránek nebo poník.
„Klientům to přináší přirozený kontakt se zvířaty, protože na pokojích nemůžou mít svá zvířata, mají možnost si s nimi pohrát a pohladit je. Je to reminiscenční, kontaktní setkání,“ říká aktivizační pracovník domova Dominik Petrilák.
Ze všeho nejvíc podle něj starší lidé reagují na psy, tentokrát za nimi přišli malinois a pastevecký pes, ale potěší je prý i zvířata, která nejsou běžnými domácími mazlíčky, ale spíše hospodářskými zvířaty.
„Je to pro ně zpestření, zlepšení dne, u většiny lidí vidím úsměvy, radost. Nesou si dál do toho odpoledne či do dalších dnů, že měli ráno hezké setkání,“ shrnuje Petrilák přínosy programu, který u nich funguje již třetím rokem.
Terapie za asistence zvířat funguje na principu pozitivního působení živého zvířete na fyzické, psychické a sociální zdraví člověka.
Při kontaktu dochází ke snížení hladiny stresového hormonu, blízkost tvora přispívá k uvolnění svalového i psychického napětí, podávání pamlsků a další aktivity rozvíjejí jemnou motoriku. Senioři také vzpomínají na svá vlastní zvířata, která v minulosti vlastnili, a chvíle s nimi strávené.
Jezdí do hospiců i školek
„Strašně se mi to líbí, velice to chválím. Je to nádherný pocit, já sama jsem celá léta měla pejska,“ rozpomíná se jedna ze zapojených seniorek Zdeňka.
„Je to hezký program, co pro nás dělají. Zvířata jsou nádherná. Byla tady dokonce zvláštní kuřata s dlouhými, holými krky, vždycky přinesou něco, co člověk vidí poprvé, co je vzácnější,“ prozrazuje zase Květa.
„A líbí se mi, že je na nich vidět klid, žádná nervozita,“ dodává. Zvířata zapojená do programu jsou právě k tomuto trénovaná a musí mít vlastnosti, jako je třeba klidná povaha, lidumilnost či vysoká tolerance ke stimulům, které zaručují jak bezpečnost klienta, tak pohodu samotného zvířete.
„Psy trénujeme klasicky na poslušnost, u všech zvířat probíhá raná socializace. Když si vybíráme nové zvíře, třeba když pořizujeme koťata z chovatelských stanic, máme domluveno, že pokud by to zvíře trpělo, nehodilo se k terapii a nechtělo ji dělat, tak ho vrátíme zpátky a najde se pro něj nový majitel,“ uvádí Bukričová.
Vhodná zvířata bere také do nemocnic, hospiců či do škol a školek na edukativní programy. „Do domova seniorů jezdí zvířata, která snesou staré lidi, k dětem naopak ta, kterým nevadí křik. Většina našich zvířat snese obojí,“ informuje Bukričová.
K seniorům na Hájích vzala druhé zářijové pondělí mimo jiné malajsijské seramy - nejmenší plemeno slepic na světě, krotké a přátelské. „Jsou to slepice, které k člověku přimknou, když se s nimi pracuje. Nejsou pouštěné po zahradě, ale ve výbězích a člověk s nimi proto musí být pravidelně v kontaktu,“ popisuje.
Do zooterapie aktivně zapojuje zhruba tři desítky zvířat. Organizace z Benešovska jich však má na své farmě mnohem více, včetně koní, zakrslých prasat, hus, morčat či holubů.
