Článek
Jak vypadá letošní léto z pohledu kardiologa?
Zatím samozřejmě nemáme k dispozici žádná konkrétní data ani přesnější čísla. Dá se ale očekávat, že extrémní teploty, které se letos v létě objevily, budou spojené se zvýšeným počtem úmrtí na kardiovaskulární onemocnění.
Pozorujete to i v praxi?
Na první pohled žádné jednoznačné rozdíly nevidím, a ani bych je úplně nečekal. Co ale víme poměrně jistě, že existuje přímá souvislost mezi extrémně vysokými teplotami a vyšší úmrtností na kardiovaskulární onemocnění. Mnohem méně jasná je souvislost mezi extrémními teplotami a počtem hospitalizací.
Co to znamená?
Víme poměrně dobře, že během veder umírá na kardiovaskulární onemocnění více lidí, ale důkazy o tom, že zároveň výrazně přibývá hospitalizací pro srdeční a cévní příhody, nejsou tak přesvědčivé. Čím je to způsobeno, můžeme jen spekulovat. Je možné, že některé příhody jsou natolik rychlé, že se pacient ani nestihne dostat do nemocnice.
Jsou problémy, které horko způsobuje, akutní, nebo se mohou projevit až s odstupem? Třeba teď, když se ochladilo.
Lze předpokládat, že většina je akutní. Pokud je ale organismus vystaven vysokým teplotám opakovaně, mohou se některé důsledky projevit i s určitým odstupem.
Co se vlastně během veder se srdcem a cévami děje?
Za běžných podmínek proudí kůží okolo jednoho procenta krevního oběhu. Když ale okolní teplota výrazně vzroste, organismus musí prokrvení kůže posílit, aby mohl odvádět teplo. To se děje především pocením. Srdce pak musí pracovat víc a rychleji. Zároveň se pocením ztrácí tekutiny. Pokud je člověk dostatečně nedoplňuje, objem cirkulující krve se snižuje. To představuje pro srdce další zátěž – vrací se do něj méně krve a během diastoly, tedy fáze mezi dvěma srdečními stahy, bývá nižší krevní tlak. V důsledku toho se hůře prokrvuje samotný srdeční sval. Zejména u lidí, kteří už mají nějaké srdeční onemocnění, může tato zvýšená zátěž vést k akutním komplikacím.
Mezi nimi ale mohou být i lidé, kteří o svém srdečním onemocnění nevědí. Jaké varovné příznaky by měli během veder sledovat?
V první řadě je potřeba se co nejméně vystavovat extrémním podmínkám – vyhýbat se přímému slunci i pobytu v horkých a nevětraných prostorách. Důležitý je také dostatečný příjem tekutin. Pokud už organismus horko nezvládá, může se objevit zrychlený nebo slabší tep, bolest hlavy, závratě či pocit na omdlení. V krajním případě může člověk ztratit vědomí.
Jak takovou situaci řešit?
Pokud se objeví porucha vědomí nebo například bolest na hrudi, zvláště pokud je silná a nepřestává, je potřeba okamžitě volat záchrannou službu. Jestli něco u nás funguje opravdu dobře, tak je to systém akutní péče. V tomto směru jsme vzorem i pro řadu západních států.
Je problém jen samotná vysoká teplota, nebo i další faktory? Mluví se například o vlhkosti vzduchu nebo vlivu přímého slunce.
Nejvíce důkazů máme pro vliv samotné vysoké teploty a celkové tepelné zátěže. Riziko roste zejména tehdy, když vysoké teploty trvají několik dní a neklesají ani v noci. Organismus si totiž během noci neodpočine a musí nepřetržitě vynakládat energii na ochlazování. Významnou roli může hrát i vlhkost vzduchu. Hůře se totiž odpařuje pot, a tím se zhoršuje schopnost těla odvádět teplo.
Co to pro tělo znamená?
Znamená to větší zátěž pro krevní oběh i srdce a zároveň vyšší riziko přehřátí organismu. V extrémních vedrech se navíc výrazněji projevují i další faktory, které by za běžných podmínek nemusely pro člověka představovat takový problém. Patří mezi ně například znečištěné ovzduší nebo zvýšená fyzická námaha.
Liší se nějak regionálně odolnost vůči vysokým teplotám?
Ano. Když mluvíme o extrémních teplotách, musíme je vždy posuzovat vzhledem k tomu, na co je daná populace dlouhodobě adaptovaná. To, co je pro nás extrém, může být pro obyvatele tropických oblastí zcela běžná teplota. Víme, že u populací zvyklých na chladnější klima se zdravotní problémy objevují při nižších teplotách než u obyvatel teplejších oblastí. Rozhodující tedy není absolutní hodnota teploty, ale odchylka od toho, co je pro danou populaci obvyklé. V našich podmínkách lze za běžné považovat průměrné denní teploty kolem 20 °C. Pokud teploty dlouhodobě výrazně překračují tuto úroveň, zvyšuje se i zátěž organismu a s ní riziko kardiovaskulárních komplikací.