Článek
Co byste doporučil člověku, který má s přílivem negativních zpráv problémy?
Když si otevře nějaký zpravodajský server, může si přečíst titulek a perex a rozhodnout se, jestli bude ve čtení pokračovat. Negativní zprávě se tak může vyhnout. Když se ale dívá na televizi nebo poslouchá rozhlas, tak to nejde.
Pro psychiku jsou tedy psané zprávy „hygieničtější“ než televize a rozhlas?
Ano, od zpráv v televizi ani v rozhlase nemůžete odcházet, když to nechcete vidět ani poslouchat. Já osobně zprávy jenom čtu.
Jenže když chcete mít přehled, tak si nemůžete vybírat jenom pozitivní zprávy. Chcete třeba vědět, co se děje na Blízkém východě, jak to může ovlivnit ekonomiku v Evropské unii a Česku atd. Jak se s negativními zprávami co nejlépe vyrovnávat?
Pokud někoho negativní zprávy zneklidňují, ať zváží, jestli je všechny potřebuje. Musí vědět, jestli má momentálně dost peněz, jestli je zdravý, jestli jsou obchody otevřené atd. Možná ale nutně nepotřebuje znát zákulisí poslední politické kauzy.
V žádném případě teď nenabádám k lhostejnosti a vím, že to může být kontroverzní názor. Ale pro psychohygienu je důležité zaměřit se na věci, které můžu hned teď ovlivnit.
Politiku samozřejmě můžu ovlivnit, když jdu k volbám, ale vztahy k lidem okolo sebe můžu ovlivnit hned teď. A když se k nim hezky chovám, tak oni se pravděpodobně budou hezky chovat ke mně a pomůžou mi pak zvládnout úzkost z negativních zpráv.
Jak vidíte jako psycholog výsledky různých výzkumů, podle kterých se lidé bojí, že začne třetí světová válka?
Nejhůř na lidskou psychiku v současnosti působí nepředvídatelnost světa, ve kterém žijeme. Daleko hůř než dřív se nám předvídá, jestli se nějaký politik rozhodne tak nebo jinak. Lidé ztrácí své dlouhodobé jistoty.
Proto nám vlastně nezbývá nic jiného než zaměřit se víc na blízké věci kolem nás. Jinak tu nejistotu neuneseme.
Máte dvě vnoučata kolem deseti let. Jak s dětmi v tomto věku mluvit o negativních zprávách?
Takto staré děti většinou vnímají zprávy zjednodušeně. Jeden se v jejich hlavě stává padouchem a blbcem a druhý hrdinou. Když člověk nedá dítěti dospělou verzi událostí, neznamená to, že lže. Jen se mu přizpůsobí jednoduchostí. A nemusí desetileté dítě zatěžovat svým pohledem, že je svět komplikovanější.
Samozřejmě můžeme s dětmi řešit naše názory. Ale nedělal bych dlouhé proslovy a byl bych stručný. A jsou samozřejmě desetileté děti, které politika velmi zajímá, a dospělí s nimi můžou mluvit prakticky o všem. Většina desetiletých ale řeší kamarády, školu, věci, které by si chtěli koupit.
Do jaké míry byste je chránil před negativními zprávami?
To vůbec nemá cenu. Dostanou se v mobilech ke všemu, o co mají zájem. Držme se toho, že když se dítě zeptá, tak pravdivě odpovíme. Není dobré říkat věty typu „Jsi ještě malý a nemůžeš tomu rozumět“. Je dobré přiznat, že ani my situaci nerozumíme.
A co dospívající?
S těmi bych se už bavil jako s dospělými. A to v případě, že o zprávy projeví zájem. Když neprojeví, tak bych se pokusil debatu začít, ale nevnucovat se.
Ale půlhodinové přednášce o nějakém tématu ze zpravodajství domácího nebo světového bych se většinou vyhnul. Když máme nicméně v nějakém oboru (třeba v ekonomii) přehled, můžeme to krátce probrat.
Jak byste reagoval jako psycholog na takzvaný klimatický žal u dospívajících? Tedy pokud sdílí silné obavy o osud planety?
Respektovat to. Myslím si, že vstřícnost je hodně důležitá. Ale mluvil bych s nimi také o jiných problémech. Kromě osudu planety je může trápit, když si myslí, že o ně nikdo nemá zájem, že jsou hloupí, oškliví.
A vyplatí se mluvit o něčem pozitivním. Třeba na cestě do Prahy byla dřív vidět mračna dýmu, ale dneska už to neuvidíte. Pozitivní zpráva může vyvolat další pozitivní asociace.
U dětí a dospívajících přibývá psychických poruch, úzkostí, sebepoškozování, poruch příjmu potravy. Jak moc to můžou ovlivnit negativní zprávy o světě kolem nás a nejistota, ve které žijeme?
Ano, když poslouchám odborníky z lůžkových oddělení, kde se o děti a dospívající s těmito poruchami starají, potvrzují v praxi nárůst těchto problémů.
Myslím, že negativní zprávy nejsou nejpodstatnějším důvodem. Určitě k tomu ale přispívají. Možná za to můžou tak z pěti až pětadvaceti procent, nevím. A je to individuální. Někdo může velmi intenzivně prožívat například přírodní katastrofy. A na psychiku jiného člověka to nemá vliv vůbec.
A jak byste o negativních zprávách mluvil se seniory? Také jejich duševní zdraví je křehké…
Obecně platí, že čím je člověk starší, tím méně je možné ovlivnit jeho názory. S rodiči a prarodiči je určitě dobré mluvit o aktuálních zprávách, ale není dobré se urážet, když mají jiný názor než my. Neshody k životu patří.
A v duševním zdraví seniorů je nejdůležitější činnost. Jeden lékař mi kdysi říkal: „Já ty dědky poznám, protože oni v důchodu nedělají vůbec nic.“ Aktivita přináší seniorovi také společenské kontakty. Můžou to být kontakty rodinné, s vnoučaty, nebo jiná činnost pro druhé. Znám paní, která jako seniorka organizuje pomoc lidem, kteří se obtížně pohybují. Negativní zprávy na ni určitě také doléhají, ale má daleko větší šanci jim čelit.
