Článek
Na první pohled nenápadná fenka bloodhounda se jménem Christiana Akali z křivoklátských hvozdů, doma zkráceně Kali, se stala symbolem psí oddanosti a neuvěřitelné čichové preciznosti. Prvního listopadu loňského roku zachránila život dezorientované seniorce, která se ztratila poblíž jihočeského Bavorova.
Za vším stojí Eva Ulmová, policistka z Volyně, která si ke svým padesátinám splnila sen. Pořídila si psa s nejlepším čichem na světě. „Hodně dlouho jsem toužila po bloodhoundovi,“ přiznala Eva Ulmová. „Vím, že jsou to nejlepší stopaři.“
Předchozí léta působila jako policejní psovod a právě tam ji zaujala práce s pachovými stopami. Její fena Kali se od mládí účastní výcviku mantrailingu, tedy specifické disciplíny, při níž pes sleduje individuální pach konkrétní osoby.
Společně trénují pod organizací IBHA (International Bloodhound Academy) a nasazovány jsou prostřednictvím dobrovolnické jednotky Resdogs. Výcvik je náročný na čas i finance, ale Eva říká: „Mě to velmi baví. Mým cílem je přesně to, co se nám stalo, že najdeme ztracenou osobu.“
Kali a Eva jsou nerozlučné parťačky.
Osudný den
Páteční odpoledne 1. listopadu bylo typické podzimní, dny krátké a večery chladné. Seniorka se náhle ztratila svému synovi z dohledu, a když se rozběhla rozsáhlá pátrací akce s policií, hasiči i vrtulníkem, Eva neváhala ani minutu. Vzala Kali a vyrazila na místo.
„Volala mi kolegyně, že nedaleko Bavorova se ztratila starší paní. Vyrazily jsme s dcerou a Kali do Bavorovských hor, kde už začínalo pátrání,“ popsala.
Díky zkušenostem a metodice mantrailingu si na místě provedla tzv. perimetr, tedy kruhové „čtení“ prostoru, aby pes získal přehled o všech přítomných pachových stopách. Poté přivedla Kali k individuálnímu pachovému předmětu a dala jí úkol: najít.
Fenka bez váhání zachytila stopu, která vedla přes vysokou trávu a neprostupné křoviny. Nakonec se zastavila u hustého porostu mezi dvěma poli.
Když má fena stopu, neřeší nic jiného. Zkrátka se žene za cílem a odměnou.
„Paní byla schovaná v křoví, pravděpodobně už dost prochladlá. Byla tam minimálně tři hodiny,“ vzpomněla majitelka Kali.
„Fena je zvyklá, že když najde ztraceného, dostane od něj odměnu. Tady se jí ale nedočkala. Paní se lekla a začala mávat rukama. Musela jsem Kali odměnit sama,“ dodala.
Příběh nezůstal bez odezvy. Eva a Kali byly oceněny cenou „Statečné psí srdce 2024“ v kategorii záchranného činu neslužebních psů. „Já jsem o tom vůbec nevěděla,“ vyprávěla Eva Ulmová dojatě ještě několik týdnů po předávání.
„Připravili to moji kolegové z IBHA, kteří celý příběh sepsali. Jednou jsem přišla domů a dcera mi říká: ‚Mami, víš, co je to Statečné psí srdce?‘ A začala číst. Já jsem tehdy brečela.“
Na slavnostním předávání měla Eva jedinou obavu, jak to zvládne Kali. „Ona si občas někoho jde očuchat. Někdo jí zavoní a prostě jde. A protože je veliká a dost sliní, někdy se jí lidi bojí,“ prozradila.
Kali s Evou si odnesly ocenění v kategorii Záchranný čin neslužebních psů laiků.
Díky dlouhodobému tréninku, zkušenostem a ochotě pomoci ve správnou chvíli se podařilo najít člověka, který by jinak mohl zůstat na pospas osudu. Kvůli tomu, že se žena ukryla pod stromy a v křoví, neměl moc šancí ji najít ani vrtulník s termovizí.
Zásah u Bavorova byl výsledkem let práce, ale i rychlého rozhodnutí jít pomoci. A i když si Kali z předávání ocenění odnesla „jen“ pár pamlsků, její výkon je připomínkou toho, co všechno dokáže perfektní čich a píle.
Statečné psí srdce
Statečné psí srdce je každoroční ocenění udělované psům, kteří prokázali výjimečnou odvahu, oddanost nebo schopnosti při záchraně lidského života. Anketa si klade za cíl zviditelnit příběhy čtyřnohých hrdinů, kteří působí jak ve službě, tak mimo ni – často jako dobrovolníci po boku svých majitelů.
Projekt vznikl s cílem ocenit nejen profesionálně cvičené psy, ale i ty, kteří se v krizových situacích osvědčí díky výcviku, instinktu a silnému vztahu se svým člověkem. Ocenění předávají zástupci odborné poroty i veřejného života a každoročně připomíná, že i zvířata dokážou sehrát klíčovou roli při záchraně lidských životů.
