Článek
Zápas o život nakonec díky lékařům z Fakultní nemocnice v Olomouci (FNOL) vyhrál. Nyní žije aktivním způsobem a překonané těžké chvíle mu připomínají jen rehabilitační cvičení a podpora psychologa.
„Přišlo to opravdu velmi nečekaně. V jeden moment jsem vstal z postele a nemohl jsem skoro mluvit a chodit. Doma mi zavolali sanitku a pak už nic nevím,“ svěřil se sedmatřicetiletý živnostník.
Do té doby žádné vážnější zdravotní problémy neměl. „Týden před tím, než se mi to stalo, jsem spal na zahradě a poté jsem docela kašlal, ale to bylo vše,“ vzpomněl Marvan. Zcela nečekaně a v bezvědomí se na jednotce intenzivní péče olomoucké kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ocitl loni 14. listopadu. Tam si pobyl zhruba měsíc a další strávil po převozu do spádové přerovské nemocnice.
„Pamatuji si, když jsem se probudil v olomoucké nemocnici na lůžku, že nade mnou stála lékařka, nebo možná sestřička, a říkala mi, na co všechno jsem napojený. Nemohl jsem se pohnout, ale cítil jsem všechny ty přístroje v mém těle, bylo to hrozné. Pak jsem měl první návštěvy z domu, ale i lékařů, kteří mě informovali, že se objevily nějaké problémy a že mě potřebují znovu uspat,“ konstatoval Marvan.
„Pacient byl přeložen na naši kliniku po necelém dni hospitalizace v okresní nemocnici, kam byl přijat s rychle se zhoršující dušností způsobenou těžkým zápalem plic. Jeho zdravotní stav se během několika dní dramaticky zhoršil natolik, že bylo nutné zajistit dýchání pomocí umělé plicní ventilace,“ uvedla přednostka kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FNOL Olga Klementová.
Vyšetření podle ní ukázala rozsáhlé poškození plic a přes veškerou intenzivní léčbu se jejich funkce dále zhoršovala. „Přidalo se závažné selhávání krevního oběhu v důsledku sepse, tedy těžké infekce, která postihla celý organismus. Již během prvních 24 hodin po přijetí bylo proto nutné pacienta napojit na mimotělní membránovou oxygenaci, která dočasně převzala funkci jeho plic,“ popsala přednostka.
Stav byl mimořádně kritický
Ani tím však nebylo vyhráno. V průběhu léčby došlo k zástavě oběhu, a proto bylo nutné změnit typ mimotělní membránové oxygenace tak, aby podporovala nejen plíce, ale i srdce. Lékaři se museli vypořádat i s těžkým poškozením srdeční činnosti v důsledku sepse. Konkrétně se septickou kardiomyopatií, která bývá spojena s horší prognózou pacientů.
„Přestože byl stav pana Marvana od počátku mimořádně kritický, jeho příběh má šťastný konec. Za jeho záchranou stojí především rychlá a koordinovaná spolupráce odborníků napříč obory a mimořádné nasazení celého týmu,“ zdůraznil mluvčí FNOL Adam Fritscher.
Klíčovou roli podle něj sehrála úzká multidisciplinární spolupráce kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie pod vedením přednosty druhého z pracovišť Martina Šimka.
„Propojení zkušeností specialistů na intenzivní péči, kardiologii a mechanickou srdeční podporu pomohlo zvolit v každém okamžiku nejvhodnější postup a dát pacientovi šanci na návrat do života. Tento případ ukazuje, že u nejtěžších stavů nerozhoduje pouze špičková technologie, ale také sehraný tým odborníků, jejich rychlé rozhodování a vzájemná spolupráce,“ poznamenala Klementová.
Ve 43 letech jí diagnostikovali rakovinu plic a dávali jí rok života. O šest let později je v remisi
Po měsíci pobytu ve FN Olomouc byl pan Marvan schopen převozu blíže domovu do spádové nemocnice v Přerově. „Cesta sanitkou byla hrozná. Byl jsem napojen na dýchací přístroj a vzpomínám na každý pohyb automobilu. V Přerově mi ale přístroje postupně odpojovali a pak přišly silné emoce v podobě prvního posazení se na lůžku,“ vrací se vzpomínkami do těžkých dní Petr Marvan.
Nyní už je doma a dochází do specializované ambulance pro pacienty po kritickém onemocnění v olomoucké nemocnici, kde lékaři a další odborníci sledují jeho další zotavování a pomáhají mu s návratem do běžného života.
Absolvuje rehabilitační cvičení a psycholog mu pomáhá se vyrovnat s tím, čím si prošel. „Snad už bude vše dobré. Někdy se cítím lépe, někdy hůř, na občasné bolesti jsem si zvykl, ale to jsou po tom všem opravdu malé věci,“ říká Marvan.
