Článek
Leah Phillipsová byla celý život velmi aktivní. A přestože běhala, hleděla na složení jídelníčku, žila zdravě, chodila pravidelně na všechny preventivní prohlídky, včetně nejrůznějších laboratorních testů, tak na své onkologické onemocnění přišla až v pozdním stádiu.
Její nemoc se poprvé projevila jako suchý, dráždivý kašel. Její praktický lékař si myslel, že se jedná o postvirový kašel. Léky jí ale pomohly vždy jen na chvíli, kašel se jí vždy po nějaké době vrátil. Lékaři to poté přičítali alergii, a pak dokonce úzkosti. Jelikož se její stav nelepšil a ke kašli se přidaly pocity tlaku na hrudi, přišlo podezření na zápal plic, což potvrdil i rentgen hrudníku.
Přes okamžitou léčbu začala po několika dnech vykašlávat krev, proto si ji lékaři nechali 4 dny v nemocnici na pozorování. Ani tam ale správnou diagnózu neurčili. Lékaři si stále mysleli, že se jedná o rezistentní zápal plic.
Když o měsíc později šla s pláčem opět ke svému praktickému lékaři, protože jí stále nebylo dobře a celkově se cítila velmi slabá, zdravotní sestra uznala, že to není normální, a po konzultaci s lékařem ji poslali na CT vyšetření.
Ještě tu noc jí volali z nemocnice a ptali se, zda ji nebolí záda, a že potřebují, aby se okamžitě vrátila do nemocnice, což udělala. Tam jí lékařka sdělila, že na její páteři našli metastáze. Původně to lékaři s ohledem na věk přičítali rakovině vaječníků nebo prsu, ale biopsie kosti nakonec ukázala, že se jedná o nemalobuněčný karcinom plic ve 4. stádiu.
„Pamatuji si, jak jsem seděla a říkala si, že se určitě jedná o omyl, že není možné, abych zrovna já měla rakovinu plic, protože i když mi bylo delší čas zle, stále jsem zvládala péči o domácnost i své tři děti,“ svěřila se. Hned nato dodala: „Byla jsem v šoku, a když mi to konečně došlo, rozplakala jsem se. Najednou se mi život obrátil vzhůru nohama a já si vůbec neuměla představit, jak vše sdělím svým dětem (tehdy jim bylo 9, 13 a 14 let).“
Odhodlaná žít
Osm týdnů po stanovení diagnózy byla Leah ve velké depresi. Tehdy se dozvěděla, že jen 5 % lidí se stejnou diagnózou se dožije dalších pěti let. Pak se ale jednoho dne probudila a svému manželovi řekla, že někdo musí těch 5 % lidí doplnit a proč by to neměla být zrovna ona. To se pak stalo i jejím mottem: Proč nemůžu být jedna z nich?
Biomarkerový test její plicní tkáně odhalil, že se u ní jedná o mutaci v genu EGFR (konkrétně deleci 19 EGFR), která umožňuje růst rakoviny. Lékaři ji pak hned nasadili cílenou terapii inhibitorem tyrozinkinázy (TKI), pilulku, kterou od té doby užívá každý den.
Krátce na to jí začalo být lépe, už nekašlala, neměla bolesti a mohla se vrátit ke cvičení. Poté podstoupila stereotaktickou radioterapii těla (SBRT), velmi výkonné a přesné ozáření primárního nádoru v pravém středním plicním laloku. Tehdy se prognóza lékařů prodloužila z 12 měsíců na 5 let.
Po čtyřech letech podstoupila lobektomii, při které jí lékaři odstranili pravý střední plicní lalok, kde byl její primární nádor, ale i jizvy po ozařování.
Dnes je bez známek aktivního onemocnění. Všechna vyšetření ukazují, že je čistá, a tedy bez rakoviny. Každých 12 měsíců podstupuje PET/CT vyšetření a každých 6 měsíců magnetickou rezonanci mozku, protože tento typ rakoviny plic velmi často postihuje i mozek.
„Vedu nyní už zcela normální život. Nevypadám jako onkologický pacient, přesto si nesu obrovské šrámy na duši. Tyhle věci ale nikdo nepochopí, pokud to sám nezažil,“ dodává Leah.
Je si totiž vědoma, jaké má obrovské štěstí, že u ní cílená léčba stále funguje, protože je známo, že nebude fungovat věčně, a až se tak stane, bude muset přejít na jinou formu léčby.
Za nejhorší ale považuje stigma, které kolem rakoviny plic mezi lidmi stále panuje. Mnozí si stále myslí, že si za ni nemocní mohou sami, protože kouřili. Leah přitom nikdy nekouřila a stejně tak i její kamarádka, které byla rakovina plic ve čtvrtém stádiu diagnostikována už ve třiceti letech. Na rozdíl od Leah, ale ona takové štěstí neměla a brzy zemřela. „Večer před její smrtí jsem si slíbila, že musím udělat něco proto, abych uchovala památku na Elizabeth a zlepšila povědomí o této nemoci. Společně s dalšími lidmi jsem proto založila neziskovou organizaci Young Lung Cancer Initiative a aktivně se zapojila do šíření povědomí o této nemoci u mladých lidí,“ uzavírá Leah.
