Článek
Kromě skupinky, která se drží v prvních třech plaveckých drahách, je v pondělí dopoledne v bazénu TJ Tesla Brno v městské části Lesná celkem klid. Na první pohled by věk plavců málokdo hádal. Skupinka je skoro neustále v pohybu a střídá plavecké styly, většina má na sobě barevné koupací čapky, sportovní plavecké brýle a někteří i gumové ploutve na nohách.
Po žebříku z bazénu vylézá s širokým úsměvem šestadevadesátiletá Dagmar Ferebauerová. „Mně to už dneska stačí,“ hlásí. „Vždycky si říkám, že uplavu tak kilometr. Dneska to bylo možná trochu míň.“
Pohyb miluje od mládí, na pedagogické fakultě vystudovala tělesnou výchovu a učila pak nejen tělocvik, ale třeba také balet. A samozřejmě plavala. „Ale až před třiceti lety mě přemluvili, abych se k nim přidala a začala jezdit na závody veteránů.“
Naposledy startovala na mistrovství Evropy v Římě před čtyřmi lety, kde získala tři zlaté a jednu stříbrnou medaili.
Závodí se v kategoriích podle věku, a to v rozmezí pěti let (tedy například 80 až 84 let), a to už od pětadvaceti. Ano, i v tomto věku už jsou někteří plavci za zenitem a mohou se podle pravidel účastnit veteránských závodů. Je pochopitelné, že čím vyšší věk, tím startovní pole řídne.
„Musím už plavat s mladšími, tím pádem je to pro mě trochu nepříjemné,“ přiznává paní Dagmar. „Já sice ve své kategorii vyhraju, ale oni jsou kus přede mnou a o moc lepší,“ konstatuje.
Medailové žně
Předsedou klubu a člověkem, který všechny stmeluje a motivuje, je Rudolf Šmerda, teprve dvaaosmdesátiletý, čímž trochu snižuje průměrný členský věk. Na přání fotografa ochotně vyleze na stupínek a skočí do vody ukázkovou šipku. A protože kolega potřebuje víc snímků, vzápětí skok zopakuje.
Nechce se věřit, že v deseti letech jej trenér odmítl coby neperspektivního se slovy „z tebe plavec nikdy nebude“. Ještě v produktivním věku dokázal, jak se trenér mýlil. Na závodní úrovni se věnoval jak plavání, tak třeba vodnímu pólu.
Dřív jsem říkal, že každý rok je cítit, teď už říkám každý měsíc.
„Dostal jsem se do reprezentace v ploutvovém plavání a asi osm let jsem dělal kapitána národního mužstva. Byli jsme i ve finále mistrovství Evropy a máme medaili ze štafety. Dodnes plavu s ploutvemi, hlavně při čtvrtečním tréninku, to se zaměřuju na nohy,“ říká původní profesí elektromontér, jenž třicet let provozoval v Brně vinárnu a před důchodem ještě působil v pojišťovnictví.
Jeho sportovní úspěchy v mládí se ale nedají měřit s tím, co následovalo, když přešel do kategorie masters, tedy veteránů. Jen stručně: třiadvacet titulů mistra světa, devětadvacet titulů mistra Evropy, více než stokrát překonané české rekordy. „Asi jsem trochu blázen nebo rarita,“ říká o sobě.
Za svoje nejúspěšnější vystoupení považuje World Masters Games v Sydney roku 2009, jakousi olympiádu pro veterány. To mu bylo 65 let a v bazénu tehdy vybojoval šest zlatých a jednu stříbrnou medaili, čímž se stal vůbec nejúspěšnějším mužským účastníkem her, na nichž zápolilo celkem osmadvacet tisíc sportovců.
Dagmar Ferebauerová si i v šestadevadesáti „nakládá“ kolem kilometru.
Závody až v důchodu
„Tohle je můj velký soupeř,“ ukazuje Rudolf Šmerda do vody, kde další délku bazénu zdolává František Pokorný. „Ale už je mu pětaosmdesát a trošku vadne. Jinak jsme se ale spolu mydlili celou dobu,“ směje se.
Celkově má klub třiadvacet členů, nejstaršímu bylo nedávno sto jedna let, ale mezi aktivní plavce se už nepočítá. Pravidelně jich chodí trénovat deset až patnáct, soutěží se účastní přibližně desítka.